Ve čtvrtek jako poslední česká zástupkyně opustila štvanický turnaj Advantage Cars Prague Open by Zenova, když v osmifinále podlehla Rebecce Šramkové 7:6 (7), 1:6 a 3:6. A pak přiblížila, proč na olympiádu nezamíří. „Nejsem stoprocentně fit,“ řekla.
Není tedy šance, že byste do Ria odletěla?
Nepoletím. Po tom, co jsem měla za různé zdravotní problémy, jsme s tím vůbec nepočítali. I když jsem byla desátá náhradnice, tak jsme měli v programu něco úplně jiného. Potřebuju hrát turnaje, zápasy a body. Nejsem na to úplně připravená. Jsem mladá a doufám, že se tam ještě podívám.
Pro řadu sportovců je však olympiáda snem. Nezviklala vás možnost tam jet?
Samozřejmě mě to mrzí. Pro všechny sportovce je to sen a životní cíl, ale Rio pro mě momentálně v tomhle období nebylo prioritou, nepočítali jsme s tím. Plán byl jiný. Byla jsem asi měsíc nemocná, snažím se do toho dostávat. I podle konzultací doktorů jsme usoudili, že bude nejlepší neletět.
Hraje roli i fakt, že se olympiáda koná v nevyzpytatelné Brazílii?
Určitě je to nepříjemné. Nikdy nevíte, co se tam stane. Mrzí mě to, ale doufám, že šanci ještě dostanu a když na tom budu dobře, tak si to třeba vybojuju znova za čtyři roky.
Na žebříčku jste nyní na 85. místě. Je pro vás o to důležitější sbírat body, abyste se udržela ve stovce?
Taky to hraje roli. Teď mám plán tak upravený, protože se snažím být ve stovce. Nemám nahrané zápasy, nejsem stoprocentně ready.
Na Štvanici jste odehrála dva: v prvním kole jste zdolala loňskou vítězku Torrovou-Florovou, ve druhém nestačila na Šramkovou. Jaký to byl zápas?
Zhodnotila bych to dobře. Vyhrála jsem první set po těžkém boji, ale pak se soupeřka ještě zlepšila. Nemůžu říct, že bych dělala nějaké chyby. Musím smeknout, soupeřka hrála výborně a byla lepší.
Je letošní sezona trochu úmorná tím, jak vás srážejí zdravotní problémy?
Turnaje na antuce jsou moje nejoblíbenější, ale moc jsem jich neodehrála. Vlastně jen v Bastadu. Tam jsem navíc jela kvůli předchozímu zranění jen po třech dnech tréninku. Každý zápas je dobrý.
Jak složité je poprat se s tím v hlavě?
Je to těžší na psychiku. Dostanete se z něčeho, máte formu a jste v rytmu a pak přijde zranění nebo nemoc... A musíte se do toho dostat zpátky. Třeba po zranění kotníku je nový začátek takový opatrnější. Než začnete věřit, že jste zpátky fit, je to těžší. Hlavně po antibiotikách začínáte vlastně od nuly.
