"Řekla jsem, že končit se má na vrcholu," uvedla Hrstková na mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně.
Tím vrcholem byl nečekaný triumf v nedávné soutěži družstev ve finále Světového poháru, který získala společně s Šárkou Záhrobskou, Ondřejem Bankem a Kryštofem Krýzlem.
"Splnil se mi sen. Slyšela jsem hymnu a já prostě už v lyžování podle mě víc dokázat nemůžu," prohlásila osmadvacetiletá lyžařka.
Čerstvý zážitek z finále SP v německém Ga-Pa předčil vše, co Hrstková v kariéře zažila.
"Protože stát na stupních vítězů je nádherné. Rakušané, Švýcaři byli pode mnou a ještě na mě koukali, jako kdo to je. Benni Raich mi gratuloval a vůbec si mě prohlížel, jako že jsem spadla z višně, odkud mě vyhrabali," smála se.
Lyžovat chce pořád, ale už nebude podstupovat přípravu, spíše se bude udržovat ve formě v rámci trénování lyžařského potěru. "Já tak končím, nekončím. Moje vrcholná kariéra je u konce," uvedla Hrstková.
Po šokujícím vítězství v soutěži družstev se říkalo, že Hrstková vydrží do příští sezony, kdy se v Ga-Pa uskuteční mistrovství světa a ona by opět měla být součástí družstva. "Myslím, že holky tady na mistrovství ukázaly, že by to šlo i beze mne," konstatovala.
Na sjezdařské nebe vylétla poměrně rychle a už v šestnácti letech se nominovala na olympiádu v Naganu 1998.
Japonské hry se jí taky vybaví jako první, když se ohlédne za svou kariérou. "Vlétla jsme do toho bez zkušeností, bez ničeho a pro mě to byl napůl šok a napůl strašný zážitek. Potom už to všechno jelo," řekla Hrstková.
KONEC NA VRCHOLU. Lucie Hrstková (druhá zprava) vyhrála na závěr kariéry týmovou soutěž ve finále Světového poháru.
Českému alpskému lyžování v ní rostl velký talent. Na juniorském světovém šampionátu získala v roce 1998 bronz v obřím slalomu a ve stejné disciplíně skončila na juniorském MS o tři roky později dokonce druhá.
Jenže pak příliš neprorazila, na mistrovství světa skončila nejlépe sedmnáctá v kombinaci a na olympiádě byla patnáctá.
"Asi jsme měla na víc," odvětila. Říkala, že s otcem a trenérem Ivanem Hrstkou udělali hodně chyb, protože neměli zkušenosti, pořádné vedení. "Ale neřekla bych, že něčeho lituju. Myslím, že i tak jsem dokázala dost, ale rozhodně jsme talent nevyužila na maximum," doplnila Hrstková.
O jejích kvalitách vypovídají úspěchy z juniorských MS. V Megéve zdolala pozdější chorvatskou hvězdu Janicu Kosteličovou, ve Verbieru o tři roky později porazila dvojnásobnou olympijskou vítězku z Vancouveru Němku Marii Rieschovou nebo vítězku Světového poháru Lindsey Vonnovou z USA.
"Já jsem zůstala někde vzadu, ale to je takové české lyžování. Koncepce a systém tady nefunguje. Dojela jsem na to, že jsem kolem sebe neměla lidi a tým," řekla Hrstková.
Uškodilo jí zranění ramene. Na operaci šla až po třech letech bolestí, pak se rychle snažila vrátit, začala jezdit bez pořádného tréninku a nedařilo se jí.
Psychika dělala své. "Už jsem si tolik nevěřila a nešlo se z toho vyhrabat. To byla jedna z velkých chyb. A potom jsme nikdy neměli tu patřičnou profesionalitu."
Nyní chce dokončit studium, bude mít aprobaci na trenérství, ale možná bude učit tělocvik. Hlavně by se chtěla věnovat dětem, které trénovala už v letošní sezoně.
"Jsem teď v Liberci a chtěla bych to tam rozjet. Třeba se podaří malá akademie. Docela mě to baví, chtěla bych u toho zůstat, protože české lyžování není v úplně dobré pozici a třeba bych to mohla pomoct pozvednout," uvedla.
Možná jednou vychová svoji nástupkyni, nebo medailovou hvězdu, jakou je Záhrobská. "Jako ženská to budu mí těžký, ale mám co předávat," řekla rodačka z Bečvy. "Hlavně chci vymyslet trénink, aby to byla spíš hra, aby to děti bavilo," uvedla Hrstková.
