S nováčkem Mattoni NBL se chce dostat do předkola play-off, v Hradci Králové spoléhají na jeho formu, která by mohla tým posunout do finále.
Jak zvládáte boj na dvou frontách?
Je to náročné. Během toho všeho mě ještě potkala chřipka. Nebyl jsem stoprocentně v pohodě. Překonal jsem to, cítím se dobře a blíží se konec sezony. Dokopu se a dělám co můžu. Jsem unavený, ale stále se to dá zmáknout.
Velkou porci minut odehrajete v prvoligovém Hradci Králové, další prostor dostáváte ve Svitavách. Kolik sil vám ještě zbývá?
V Hradci je ta potíž, že za mě není žádný jiný rozehrávač. V Hradci se mi daří a ve chvíli, kdy to šlape, fyzicky takový pobyt na hřišti zvládáte.
Elán vám dodává důvěra trenéra, ale i senzační jízda obou klubů...
Je to hodně o důvěře koučů. Zažil jsem, že mi trenér nedával tolik minut, a když vás na hřiště pustí, jdete tam s pocitem, že nesmíte nic ztratit a pokazit. Zákonitě se potom přesně to, co nechcete, stane. Když trenér ví, co ve vás má, nebojíte se hrát svou hru, nejen to, co po vás kouč chce. Tu chybu pak udělat i můžete.
A k tomu druhému?
Je to fantastické, že s Hradcem najisto skončíme do čtvrtého místa. Na druhou stranu, letošní sezona v první lize byla velmi vyrovnaná a mohli jsme být třetí nebo čtvrtí už po základní části. Stačilo, aby se povedlo bodovat ve dvou třech zápasech navíc.
Trenéři vás ale musí mít rádi i kvůli vaší nátuře. Dokážete jít přes bolest. Jedno utkání čtvrtfinále play-off první ligy jste prý dohrával s vykloubeným malíčkem na ruce, je to pravda?
Je to tak. (úsměv) Někdy před poločasem jsem si vykloubil prst, a pak mi ho Honza Špaček (pozn.: spoluhráč ze Svitav i Hradce) narovnal a po chvíli jsem šel zase hrát. A dohrál jsem to docela zdárně.
Byl to risk, ale jak na tuhle zprávu reagoval ve Svitavách váš kouč Tomáš Pětivlas? Zuřil?
To ne. Konzultoval jsem to s ním. Zasažené místo sice oteklo, nevypadalo to pěkně, dva dny jsem měl volný režim, ale potom už se s tím dalo hrát. Nakonec mě menší zranění nelimitovalo.
Neuvěřitelné. Ale kolik bolístek vás v závěru basketbalové sezony ještě sužuje?
Naraženiny a spáleniny jsou klasika. Spíše jsem měl letos vážně největší problémy s chřipkami. Nechtělo se mě to pustit, pořád se vracely. Celou druhou polovinu jsem prakticky odehrál s nachlazením.
Bez rozdílu odvětví platí, že pokud je sportovec zraněný, dostává se zpátky jen obtížně. Vás jakoby tohle pravidlo minulo, v Hradci záříte a střílíte 20 bodů na zápas.
Co k tomu říct (usměje se), mám zrovna formu, jak říkáte. Vždycky se snažím dát do zápasu všechno i přes ty problémy, které mě stíhaly. Pravda ale je, že pak bych také nejradši dva dny prospal. Pokud se daří, člověk tolik nemoci nevnímá.
V Hradci vám to bodově šlape. Poslední zápasy se hodně prosazujete, ale ve Svitavách je to odlišné. Čemu to přisuzujete?
Na nejvyšší úrovni velké rozdíly nejsou. Když hrajete v 1. lize s Chomutovem nebo Sokolem pražským, narazíte na dobré týmy. Mattonka je pochopitelně o něčem trochu jiném. Ale především mám ve Svitavách úplně jinou roli, jde o to soupeře ubránit, rozehrát balon, udělat co nejmíň chyb. Nejsou tu po mně žádané body, kdežto v Hradci se na mě spoléhá a očekává se to ode mě.
Svitavy jedou po tragickém začátku neskutečným způsobem a v Hradci máte šanci na finále. Jak stíháte oba úspěchy prožívat? Které pocity jsou vám bližší?
Je velká spokojenost. Prostě paráda, úžasný pocit. Snad to bude pokračovat. Je konec sezony a nevíme, jak to skončí. Se Svitavami se třeba podaří postoupit do předkola. Bylo by to super. Jen si přeju, aby se pokračovalo tímhle trendem.
Čeká vás ještě několik důležitých zápasů. Má Hradec na to, aby postoupil do finále a pokusil o Mattoni NBL?
Předně je třeba říct, že si nejsem jistý, zda by byl v Hradci o "mattonku" zájem. Vyhrát 1. ligu by byla krása. Ovšem je tam ještě fotbal, hokej a k basketu tu nejsou ideální podmínky. Třeba by si to někdo přál. Zatím si myslím, že jde o finance, ty nejsou. Ale zpět k semifinále. Chomutov porazit můžeme, tak jako Sokol pražský.
Jako koruna na sezonu by zbývalo už jen zahrát si proti Pardubicím, odkud jste letos odcházel...
Ani si neodvažuji říct, jak by to dopadlo. Je to dost emotivní záležitost. Buďto to vždy vyšlo, že zahrajete skvěle nebo naprosto špatně.
