Lukáši, jak vám bylo, když jste vbíhal na trať třináctý s více jak dvouminutovou ztrátou?
Startovat do svého úseku s takovou ztrátou není příjemné. Zvlášť když tušíte, že pojedete celou dobu sám a nikdo před váma není.
Věřil jste, že se dá ještě se závodem něco udělat?
Chtěl jsem co nejvíce dojet tu skupinku před náma. Dojel jsem Francouze, se kterým jsme se dvakrát vystřídali, ale o nějaké větší spolupráci řeč být nemohla. Navíc i já jsem dneska tahal za kratší konec.
Dalo se už před závodem odhadnout, protože ho dobře znáte, že na tom není Martin Jakš dobře?
Vůbec jsem to netušil. Včera jsme společně absolvovali trénink. Dle mého názoru byl hodně podařenej, i tepově jsem byl hodně vysoko. To značí, že jsem byl v pohodě. A celý trénink se mě Martin držel. Takže i já jsem si myslel, že je to v pohodě.
S jakými pocity jste sledoval narůstající ztrátu na nejlepší?
Když jsem viděl od druhého kola, kolik ztrácí, hned jsem začal zjišťovat, kde je problém. Zda v lyžích nebo v Martinovi. Servisáci na trati také nic nevěděli, takže já už jsem prostě jen čekal, až dojede.
Jak budete na nevydařenou štafetu zapomínat? Spravíte si chuť při nedělní padesátce?
Bude samozřejmě záležet na doktorovi. Ale kdybych se já teď měl rozhodnout, tak v neděli nepojedu.
