O Štědrém dni přidal na sociální sítě fotografii, jak sedí s přítelkyní Urškou Žigartovou před stromečkem. „Hezké Vánoce,“ popřál Pogačar.
Že by však svátky trávil jen odpočinkem a pojídám cukroví?
Ne, nařídil si.
V neděli proto přijal pozvání na cyklokrosový pohár do Lublaně. Jeho účast měla být hlavně z důvodu propagace ve Slovinsku ne tolik populárního cyklistického odvětví, jenže když se postavil na start, probudil se v něm závodník.
A ten zpravidla vítězí.
V šestém kole z osmi se dostal před dalšího silničního profesionála Luku Mezgece a vypracoval si patnáctisekundový náskok na všechny své soupeře.
Na blátě mu to klouzalo, několikrát upadl, rozsekl si nos, přesto už o vítězství nepřišel. Cílovou čáru proťal s rozpaženýma rukama a úsměvem od ucha k uchu.
„Krásný den,“ radoval se třiadvacetiletý Slovinec později. „Byla to bitva. Hodně pádů mi ale tu zábavu nezkazilo.“
Cyklokros je pro Pogačara především právě zábavou. Není jako jeho silniční rivalové Wout van Aert, Mathieu van der Poel či Tom Pidcock, kteří se v něm honí za úspěchy. Spíš ho raději jen sleduje v televizi a příležitostně si zkusí nějaký závod.
„Chtěl bych v něm závodit, stejně tak i na horském kole, ale nejsem v tom tak dobrý. Takže se budu raději držet silničního kola,“ povídal před dvěma lety.
Jeho největším úspěchem na cyklokrosovém kole je slovinský titul z roku 2019. Velkou váhu mu ale vzhledem k slabší domácí konkurenci moc nepřikládá.
„Se závody Světového poháru se to vůbec nedá porovnávat,“ říkal.
Někdy v budoucnu by se mu možná chtěl věnovat víc. Přál by si zkusit nějaké mezinárodní závody, možná i Světový pohár. „Ale to bude až za dlouho,“ vyhlížel.
Nyní se chce stále primárně soustředit na silnici. I když už ve svých třiadvaceti letech má ve sbírce třicet profesionálních vítězství, cítí, že spousta ještě leží před ním. I proto má v roce 2022 ambiciózní plán.
Kromě Tour de France, na níž bude útočit na třetí triumf v řadě, by chtěl o titul bojovat i na španělské Vueltě.
Měl by absolvovat premiéru na Flandrech a k nim přidat účast i na Milán-San Remo, Lutychu a Lombardii.
A ještě bojovat o zlato na mistrovství světa v Austrálii.
„Chtěl bych mít stejnou nebo ještě úspěšnější sezonu,“ plánuje. „Udělám pro to všechno, ale neberu to jako samozřejmost. Nikdy nevíte, co se může stát. Můžete spadnout a být týdny, měsíce mimo. Půjdu proto závod od závodu, ale cíle mám jasné.“
Nyní už má úvodní část přípravy za sebou. V říjnu byl spolu se svým týmem UAE Emirates na soustředění v Emirátech, na němž si zkusil i jízdu ve formuli, a v prosinci zase v Madonně di Campiglio, kde nabíral kondici na běžkách.
„Byl to ale zatím spíš jen takový relax než skutečný kemp,“ líčil.
Uvědomuje si, že ta největší práce je stále před ním. V lednu a v únoru ho ve Španělsku čekají další soustředění včetně toho vysokohorského v Sierra Nevadě.
K prvnímu závodu nastoupí na konci února, kdy se představí na UAE Tour. „Pro můj tým je to hodně důležitý závod. Určitě ho budeme chtít zase vyhrát,“ plánuje.
A další vítězství by měla následovat.