Jenže Landisovi prokázali po vítězné 17. etapě Tour zvýšenou hladiny testosteronu a kontrolní test jeho vzorku moči to potvrdil. Co na to Svorada? "Čísla říkají, že to tak bylo. Je to tragédie pro Landise, ale hlavně pro cyklistiku," uvedl tentokrát.
"Každý takový dopingový případ spojují sponzoři s negativním pohledem na celou cyklistiku."
Není podivné, že by Landis dopoval v závodě, kde jsou pravidelné a časté kontroly? Navíc když vyhrál etapu s tak velikým náskokem, musel počítat s kontrolou. Vždyť letos jich při Tour podstoupil sedm.
"Dnes jsou metody tak dokonalé, že najdou i malé množství podpůrných látek," ví dobře i Svorada. "Pokud Landis dopoval, bylo hloupé riskovat. To rozhodně," tvrdí jasně.
Nabídl jemu někdo někdy doping? "Mně osobně se to nikdy nestalo," ujistil. "Vždycky jsme spolupracovali s lékařem, který řekl přesně, co dostaneme."
Nikdy ani od ostatních jezdců neslyšel, že v profistájích cyklistům nutí doping pod hrozbou vyhazovu? "Záleží, kde člověk je, v jakém týmu a s jakými lidmi jedná," neodmítl Svorada tuto variantu.
"I někteří fyzioterapeuti mají prostředky, které podporují kondici nedovoleným způsobem," připustil. K cyklistům se dostávají prostřednictvím třetích osob. Mladí jezdci často ani nevědí, co berou. A doktoři to neprozradí – je to jejich know-how, jak pomoci, ale nebýt přistižen.
Svorada zdůraznil, že týmy, které jezdí na velké závody, si nedovolí vůbec doping s sebou vozit. "Mají strach, aby neztratily sponzora." Takový mecenáš do týmu s pětadvaceti jezdci vloží velké peníze, platí skoro všechno. "Je tam obrovský strach, že tým skončí," řekl Svorada.
Podle něj je doping v cyklistice záležitostí jedince. To byl případ Lotyše Rumšase, Svoradova kolegy v Lampre. Jeho manželku přistihli na hranicích s autem plným dopingových prostředků. Dostala se i za mříže.
"Řekl bych, že si to zabezpečoval sám," zakončil slavný cyklista.
