"Začíná to jít se mnou dolů. Byl bych radši, kdybych zaběhl konečně čas, na který bych byl hrdý. A obzvlášť tady. Loni mi Ústí hodně pomohlo k tomu, abych odjel na svět do Berlína psychicky nahoře.
Zaběhl jsem tu 14,44," zavzpomínal v cíli zklamaný Svoboda.
I letos jste měl závod dobře rozběhnutý, dlouho jste vedl. Co se stalo na předposlední překážce?
Nějak šíleně jsem o ni zavadil. A když padla, tak mi zula tretru. To pak nejde běžet, nejde nic. Zase mi to nevychází. Poslední závod mám ještě v Monaku, tak doufám, že tam si zvednu sebevědomí. Těch smůl a peripetií už mám plný zuby. Je jich strašně moc.
Do té předposlední překážky šlo všechno dobře?
Já nikdy pořádně nevím, jaké to je. Přiznám se, že kolikrát běh cítím hrozně špatně a je z toho čas 13,40, nebo 13,30. Ani nevím, o kolik jsem vedl, ale jestli vítěz měl 13,80, já mohl mít kolem 13,50, 13,40. Táhnu se sem dvě hodiny, na silnicích bylo tisíc uzavírek. Myslel jsem, že si aspoň udělám radost nějakým výkonem. Místo toho pojedu zase dvě hodiny domů. Navíc teď budu řídit, takže ať jdou radši všichni z cesty.
Co teď budete dělat ve zbývajícím čase do ME? Vypnete?
V tomto období už to nejde. Zbývají tři týdny do mistrovství Evropy, soupeři jsou připravení. Nevím, co budu dělat. Snad spoléhat na to, že mě tam nahoře má někdo trochu rád. Do Turína i Berlína jsem odjížděl taky jako outsider a vytěžil ty nejlepší výkony, na jaké jsem v dané chvíli mohl dosáhnout.
Jak je na tom vaše koleno?
Mám třímilimetrovou prasklinu v chrupavce, beru prášky na obnovu chrupavek, tlumení bolesti. Každý můj závod i trénink je se slzavým údolím. Všechno bolí. Ale už mám dost těch výmluv. Pos... jsem si to sám. Takže: Nic mě nebolí, na Evropu odjedu s tím, že jsem úplně v pořádku a jedu vyhrát. Žádné další výmluvy.
