"Titul mistra světa je sice víc ceněný, ale Libor vede světový žebříček. Oba jsme měli velké úspěchy. Je jedno, kdo z nás vyhrál." Na vyhlášení ankety přišel v armádní uniformě, z civilního zaměstnance Dukly se nedávno stal vojákem z povolání. Na ramenou má stříbrné pecky rotmistra.
"Aspoň je vidět, že jsem v armádě. Je to výhoda, mám větší finanční zabezpečení," říká mladík, který první zlatou medaili získal v šestnácti na juniorském mistrovství Evropy v trojboji. V uniformě vyrazí i na vyhlášení Sportovce roku, kde se umístil mezi desítkou nejlepších. "Nepřekvapilo mě to. Spíš bych se divil, kdyby tam mistr světa nebyl," říká Sedlecký. "Čím výš budu, tím líp. Lidi se snad o pětiboj začnou zajímat."
Ze slavnostního zakončení pětibojařské sezony si odnesl dva poháry: za celkově druhé místo a triumf v kategorii 5P: příjemné pětibojařské překvapení, progres, perspektiva. "V mužích jsem teprve druhý rok a už jsem mistr světa," říká. Není to ale holedbání, úspěch mladíkovi do hlavy nestoupl. Po červencovém světovém šampionátu si dva týdny odpočinul s přítelkyní Julií v Řecku. Vychutnával úspěch a pořádně lenošil.
"Absolutně jsem se nehýbal, když bylo potřeba někam dojet, vzal jsem si skútr," vypráví první český světový šampion v pětiboji. I životosprávu porušil, k večeři si dával pivo. Teď už však trénuje. S týmem absolvoval soustředění v Harrachově.
Jinak si rád vyjede na horském kole a teď, v mrazivém počasí, vyrazí i na hokej. "Mám raději kolektivní sporty,“ říká Sedlecký. Ale nejradši má pětiboj. "Je to pět různých disciplín, každá jiná, každá má své kouzlo a vyžaduje něco jiného," říká.
Je rád, že Mezinárodní olympijský výbor zatím odstoupil od vyřazení pětiboje z olympijských her. "Moderní pětiboj, baseball a softball nejsou tak mediálně známé jako golf, který tam chtějí na jejich úkor prosadit," říká. "Musí to vymyslet nějak jinak." V programu příštích dvou olympiád však moderní pětiboj zůstal.
Sedlecký by se chtěl podívat už do Athén 2004. Další boj o sen jej čeká v příští sezoně. Předtím si však užije Vánoce. Ač je vyučený kuchař, nechá přípravu večeře i cukroví na mamince. "Chutná mi víc, když po sobě nemusím uklízet nádobí," říká s úsměvem. Na nákupy ještě nevyrazil, jako vždy je nechává na poslední dny. Pod tlakem se mu nakupuje líp, ani davy lidí mu nevadí. "Jdu, vidím a řeknu si, že to musím koupit," říká.
