Martina Sáblíková a Karolína Erbanová na MČR
| foto: Ivana Roháčková
O slovo se hlásí Karolína Erbanová, talent z Vrchlabí. Sedmnáctiletá dívka, jež kdysi nebojácně mastila s kluky hokej, se neleká ani časů Sáblíkové. Překonává je.
"Cizí trenéři jsou trochu v šoku," povídá kouč Petr Novák. "Začínají mluvit o české škole. Pro jistotu jsem začal hlídat nejen Martinino, ale i Karolinino pití." Obává se dopingové manipulace od konkurence.
Dokonce i nizozemský kouč přichází v Calgary za Erbanovou, aby jí pogratuloval. Česká juniorka se nestačí divit, v jaké výsostné společnosti se najednou ocitla.
Na "své" trati 1 500 metrů se v sezoně zlepšila o neuvěřitelných 6,56 vteřiny, je na ní o dvě vteřiny rychlejší než kdysi v jejím věku Sáblíková. "Má výhodu, že Martina se tím musela prokousávat sama, bez peněz. Karolína už má za sebou tým i Martininy zkušenosti," tvrdí kouč. Jediná vteřina ji na 1 500 metrů dělí v poháru od medailových pozic. A na 500 a 1 000 metrů už sebrala Sáblíkové české rekordy.
Erbanová – sprinterka a Sáblíková – vytrvalkyně. Doplňují se, jsou kamarádky. Přesto: rodí se rivalita. Snad zdravá, motivující. Novák si je obě pozval na pohovor. "Vysvětlil jsem Martině, že musí vstřebat, když Karolina jezdí sprinty rychleji. A Karolině jsem naopak řekl, že nesmí zpychnout. Věřím, že je ukočíruju."
Předloni byl v podobné roli s juniorskou mistryní světa Andreou Jirků. "Měla našlápnuto, ale neustála to, teď je navíc zraněná."
Z hokeje umím starty, říká hvězdička
Do cíle chybí posledních 10 metrů. Žuch. Karolína Erbanová padá, cílem prosviští po ledu vleže, rukama a hlavou napřed. "Tohle je moje specialita. Byla jsem už dost hotová, spustila ruce a to mě rozhodilo," zlobí se. A zároveň září. Navzdory pádu ji čas 1:55,80 na 1 500 metrů řadí do světové špičky žen.
Porazila jste olympijskou šampionku Klassenovou i mistryni světa Wüstovou. To kdyby vám řekli na začátku sezony...
Tak jim povím: Nemožné. Ale ono se to stalo, mám šílenou radost. Trenér najednou říká, že můžu jet na olympiádě o medaili. To je jako sen. Vždyť pro mě je snem už to, že na olympiádu vůbec pojedu.
Vzpomenete si, co jste dělala, když se v Turíně 2006 konala ta minulá?
Hrála jsem ve Vrchlabí závodně hokej, s klukama. Jednou jsme zrovna šli s bratranci na hokej, když mamka říká: Počkejte, teď jede ta Sáblíková, pojďte se podívat. Tak zasednu a koukám: Hele, je čtvrtá, to je dobrý. Ale tehdy jsem ani pořádně netušila, co to rychlobruslení je.
Jenže potom dostal kouč Novák tip, aby vás vyzkoušel. Byl to šok poprvé obout rychlobruslařské brusle?
Dost. Na rozdíl od vysokých hokejových kanad mi v nich nedržely kotníky a chodidla, všechno bylo jinak. Ale člověk si zvykne.
Kolikrát jste od té doby upadla?
To nespočítám. Možná i dvacetkrát za sezonu, často v závodech. Ale každý pád přebolí, jedete dál. A letos se mi až na výjimky vyhýbají.
Musím to zaklepat. Jen záda kolem páteře mě od soboty trochu bolí, řešíme to s koučem masážemi a akupunkturou.
Čtyři roky jste byla hokejistkou. Jaký největší vklad jste si odtud do rychlobruslení přinesla?
Starty jsou mou silnou stránkou. Z hokeje je mám zažité. I proto jsem víc sprinterka než vytrvalkyně. Trojka mě zatím většinou bolí.
Trenér mi vyprávěl: Karolína často kopíruje Martinu (Sáblíkovou). Bavíte se spolu i těsně před startem?
Martina mi připomíná: Zachovej klidnou hlavu, hlavně mysli na techniku. Ale jakmile se jdeme rozklusávat, už jsme každá jen sama se sebou.
Ona si někdy před jízdou pobrukuje písničky. Vy ne?
Stačí mi, když je občas pouštějí na stadionu z amplionů. To je fajn. Nejsem pak přemotivovaná a příliš upjatá na závod, rozptýlím se.
Na rozdíl od Sáblíkové, která odmaturovala a je z ní profesionálka, teprve začínáte studium na gymnáziu. Jak ho zvládáte?
Je to mazec, vůbec nestíhám. Loni jsem se ještě snažila na závodech učit. Teď jen občas mrknu do angličtiny.
|
