Trenérskou kariéru v extraligových Lovosicích Vojtěch Srba uzavřel, ale jeho učedník a teď už nástupce Vladimír Šuma doufá, že se na lavičku jednou vrátí. Jako kouč českého národního týmu házenkářů! "Snad u toho jednou bude. Podle mě by tomu dokázal hodně pomoct," věří Šuma, sám bývalý reprezentant.
Srba tvrdí, že reprezentaci momentálně ovládají hráči. Co si o tom myslíte?
Že hra reprezentace by měla vypadat úplně jinak. Kolektivní pojetí mi tam chybí. Neříkám, že za nás byly nějaké absolutní úspěchy, ale nestálo to na jednom dvou hráčích. Házená je kolektivní sport a síly musí být rozloženy mezi všech šest lidí, co jsou na hřišti. Jistě, takové hvězdy, jako je Jícha, do toho můžou mluvit, ale hlavní slovo by měl mít trenér. Nevím, jak to je ve skutečnosti, ale navenek to tak nevypadá.
Vy byste si do budoucna sám uměl představit, že byste pracoval u reprezentace?
Nejdřív se hlavně chci všechno naučit. Snad k tomu bude příležitost a mé angažmá v Lovosicích nebude jen krátkodobé. Nikdy se nedá dopředu moc plánovat, všechno může být rychle jinak. Pro mě je hlavní mít pocit, že jsem platný, že tomu pomáhám. Pak můžu udělat další krok dopředu. Teď potřebuju tak šest sedm let na to, abych se to naučil.
Jak jste na roli hlavního trenéra Lovosic připravený?
Dostal jsem možnost rok pracovat s Vojtou Srbou a bylo to k nezaplacení. Vojta mi dával opravdu hodně prostoru, abych plynule přešel na jeho místo. Byla to obrovská škola. Žádný učený z nebe nespadl, pro moji kariéru byl tento rok ohromná pomoc.
Už jste strávil, že nakonec poslední Srbův rok skončil pro Lovosice bez medaile?
Musel jsem. Doma i venku jsme v průběhu sezony zbytečně moc bodů ztratili. Nezvládali jsme po taktické stránce konce zápasů, to byl největší problém. Nerozhodovalo se v předposledním kole v Hranicích, kde jsme vyhořeli, ani doma s Duklou, s níž jsme byli lepší. Doma jsme ale ztratili sedm osm zápasů, hlavně tam nám to ujelo. Domácí tvrz by měla být nedobytná.
Mrzí vás to i kvůli Srbovi, že nebyla medaile?
Někde psal, že to je neúspěch. Já bych to tak neviděl. Vedl tým osm devět let a nejhůř skončil pátý, udělal tři medaile. To jsou obrovské úspěchy. Na jeho závěr kariéry se asi čekalo víc, přál jsem to jemu, sobě, klukům i fanouškům. Ale čtvrté místo bych neviděl jako neúspěch, chyběl malý krůček k medaili.
I bez čtvrté medaile je Srba nejúspěšnější kouč v historii Lovosic. Bude těžké navázat?
V každém případě. Teď budeme muset proměnit tým, někteří starší hráči už zůstanou asi jen poslední sezonu. Začneme do toho zapojovat víc mladé z našeho dorostu. S tímto týmem už to moc dopředu nepůjde. Někomu pomůže, že bude zase o rok starší, ale jiným to hodně ublíží.
Co si vezmete od Srby a co byste naopak chtěl dělat jinak?
Vezmu si většinu od něj. Líbilo se mi, jak dělal tréninky herním stylem. Když pominu kondiční přípravu, jeho tréninky byly vlastně útržky zápasů, které se snažil vylepšovat. Osobně bych chtěl zapracovat na přechodu do brejku druhou vlnou, to jsme nebyli schopni dát s tímto kádrem dohromady. A víc se věnovat ofenzivnímu systému 1-2-3. Chci hrát spíš útočnou házenou. K tomu ale bude potřeba i obměnit tým. Snad tu vydržím déle než rok a budu si to moc udělat k obrazu svému.
Se Srbou jste vypadali jako idylická dvojka, pohádali jste se vůbec někdy?
Je mezi námi oboustranný respekt, jeho cestu jsem viděl jen pozitivně. Nebyl důvod se hádat, vždy jsme se nějak dohodli. Dělal věci tak, jak bych je dělal i já. Možná je to zajímavé, ale nikdy mezi námi nedošlo k hádce.
V čem byl Srba tak výjimečný, že dokázal s Lovosicemi úspěchy, jako nikdo před ním?
Dokázal tým velice dobře připravit po taktické stránce. Že to družstvo ne vždy dokázalo praktikovat na hřišti, to je druhá věc. Byl to velice zkušený trenér, dokázal hráče i vyhecovat, nabudit. Byl jedním z nich, přesto vůdčí osobnost.
Lovosický Vladimír Šuma ještě během hráčské kariéry.
Přišel jste o parťáka na lavičce a možná ztratíte i dlouhodobě nejlepšího střelce a reprezentanta Jiřího Motla.
Byla by to pro Lovosice ztráta obrovská, ale každý musí být nahraditelný. Viděl bych to jako ztrátu hlavně v obraně, pro vysunutější systém 1-2-3 je on ideální. Na druhou stranu bych mu moc přál angažmá v zahraničí, aby si vyzkoušel někde kvalitní házenou. Je to člověk, který tomu dává všechno. Kdyby byli všichni jako on, vypadalo by to jinak. Je to příklad pro všechny házenkáře, jak se sport dělá naplno.
Může ho nahradit lovosický talent Jonáš?
U Jirky oceňuju hlavně obrannou fázi a přechod do útoku, Pepa je úplně jiný typ hráče. Ale talent to je, snad neusne na vavřínech. Motla však těžko nahradí, ten zapadne do každého systému. Je to nesmírně cenný hráč.
Jak se ještě promění lovosický kádr na příští sezonu?
Je jasné, že zůstává původní kádr bez větších změn. Naplno se k nám zapojí Malý, který ještě alternoval za dorost. A máme rozjednanou levou spojku.
Nemrzí vás, že Lovosice si tentokrát nezahrají evropské poháry?
Vím, že by to byla obrovská finanční zátěž. Loni jsme měli štěstí, že jsme jeli do Chorvatska a do Skopje, ale dostat Ukrajinu či Island, to by nás mohlo finančně položit. Na druhou stranu pohár byl skvělý, přešli jsme přes Zamet, prohráli vysoko ve Skopje, ale doma je porazili.
To byl nezapomenutelný zážitek pro všechny. Už se to nikdy nemusím povést.
Jaké cíle si dáte ve vaší první sezoně v roli hlavního kouče Lovosic?
Mám vždy nejvyšší cíle. Nebudu mluvit o titulu, ale o první šestce. A o dobrém pocitu. Nechci tady sedět s rukama v dlaních jako letos, kdy jsme ztratili čtyři pět vyhraných zápasů v posledních vteřinách. Chci být nahoře a mít pocit, že jsem tomu pomohl.
