Štrougal: Na drogy bych peníze nedal!

Praha - Vypadá téměř stejně jako za dob své slávy, jen vlasy má přibarvené a krok pomalejší. Komunistický předseda vlády Lubomír Štrougal okamžitě nabídl tykání. Jako za soudružských dob. Objednal si vodku, též jako kdysi.

Československý doping

Přehled článků ZDE

Tehdejší přední sportovci dodnes říkají: A nějaké peníze jsme taky dostali od Štrougala. Co vás k tomu vedlo?
Sympatie, pochopení. Ty odměny dnes vypadají téměř směšně, ale tehdy hodnotu měly. Deset tisíc nebo dvacet tisíc, někdy. Dostávali i poukazy na auto. To byly peníze z fondu předsedy vlády.

Tenkrát si Československo hrálo na falešný amatérismus a jen zdráhavě otevíralo sportovcům dveře k angažmá v zahraničí.
V politickém vedení byly dvě skupiny, jedna inklinovala k pragmatičtějšímu postoji, druhá byla dogmatická. Pro ni byl Sovětský svaz náš vzor ve všem. Vždyť je to v Sovětském svazu takhle, proč bychom dělali nějakou profesionalizaci, když nedohlédneme konců?

Mluvil s vámi někdy nějaký sportovec nebo spíš trenér tak upřímně, že jste mu musel říct: Radši drž hubu?
(smích) To ne. Ale pamatuju si, že třeba hokejista Pospíšil z Kladna, byl myslím členem strany, kritizoval, že se někdy dává přednost politickému hledisku ve výběru trenéra nebo kapitána. Že se málo respektuje odborné hledisko. To mi on dost kriticky říkal. Já jsem se s ním vůbec nehádal, poněvadž jsem s ním souhlasil. Sport byl poznamenán prioritou politického postoje reprezentantů, bylo to dokonce pravidlem. A to byla chyba.

Lubomír Štrougal

Narozen 19. října 1924.

Předsedou vlády byl 18 let.

Dal najevo odmítavý postoj k sovětské invazi, pak přešel k normalizačním silám. U sportovců byl oblíben. Dnes důchodce.

Celý svět dopoval

SSSR

Podle svědectví našich sportovců byl doping na konci 70. let v SSSR zakořeněn, některá anabolika byla lacino k mání v lékárnách, vozila se do Československa. K senzačním odhalením v médiích nedošlo.

USA

Národní olympijský výbor USA a americké federace utajily víc než 100 pozitivních dopingových testů v rozmezí let 1988-2000. Mezi nimi byl i Carl Lewis, majitel devíti zlatých olympijských medailí. Existuje názor, že doping 2. poloviny 20. století přišel do Evropy z USA.

NDR

Každý vrcholový sportovec v NDR musel dopovat, tvrdil už v červnu 1989 v deníku BILD olympijský vítěz ve skoku na lyžích Hans Heorg Aschenbach. Následovala odhalení zejména v plavání a atletice i žaloby sportovců na stát za zničení zdraví.

NSR

Dopovalo se stejně jako v jiných západních zemích, ale bez účasti státu (známý byl doping cyklistických profesionálů v Itálii). Podle prof. MUDr. Máčka byl doping rozšířen v NSR jako v NDR, ale na Západě měli sportovci v zádech farmaceutické firmy, jež dodávaly i maskující látky.

Byl předseda ČSTV Himl poslušným synem své rodné strany?
Poslušný neposlušný! Jsou věci veřejnosti skryté. Jak přední sportovci začali odcházet do zahraničí, což jsme tenkrát upekli v úzkém kruhu, a jak se to někteří vysocí funkcionáři dozvěděli ex post, Himla ostře napadali. On se za to tehdy postavil, i když se mluvilo o tom, že ho odvolají! Míval kritické připomínky k některým klíčovým strategickým tahům.

13. srpna 1982 píše Himl dopis na ÚV KSČ Lubomíru Procházkovi, v němž uvádí, že vrcholový sport potřebuje nové přístupy v endokrinologické oblasti, dávkování anabolik. S vámi o tom zřejmě také mluvil, ne?
To musím tedy halasně protestovat. Já o tomhle dodatečně vím, ale až z devadesátých let. Pokud se tehdy záležitosti kolem drog dostaly kolem mě na přetřes, tak si pamatuju, jak si lehcí atleti přivezli z Londýna, nevím už, nějakou drogu, a tady to brali. Pak se to nějak popřelo. Pamatuju též, že když se přijelo z návštěv v NDR, bylo kolem toho hodně řečí, že ta jejich převaha nemůže být náhodná. A teď slyším, že byl založen nějaký státní systém!

Nemohu vám věřit, že jste nic nevěděl. To se vymyká logice. Někteří lékaři dodnes tvrdí, že ministr zdravotnictví Prokopec byl k povolení dopingu donucen politicky, že vnitřně byl proti. Udělal to podle vás Prokopec z donucení?
Byl lékařem, ale také ministrem. Politické struktury byly složité. Vylučuju, že by to schválil Husák, a já bych peníze na drogy nedal.

Jak jste se angažoval v kauze Emila Zátopka, který po srpnu 1968 musel dlouho pracovat jako dělník na geologických vrtech a nemohl vycestovat do zahraničí, ač tam byl mnohokrát zván?
To mi ani nepřipomínejte. Že něco řekl na Václaváku v roce osmašedesát, proto ho zbavit všeho možného? Za tohle, stejně jako za Čáslavskou, se stydím. Než se vytáhl Zátopek z geologického průzkumu, než se Čáslavské povolilo vycestovat, to všechno trvalo řadu let. To velmi poškodilo i republiku.

Proč skončil velký, státem řízený podvod

P r a h a (pa) Po odstoupivším Rudolfu Duškovi byl tehdy místopředsedou ČSTV pro vrcholový sport Pavel Klapuš. A ten rozeslal několik dopisů lékařům, funkcionářům svazů, ale i armádě a ministerstvu vnitra. Bylo to 11. června 1988. Kapitální význam měla poslední věta: Laboratoř dopingové kontroly nebude dál provádět kontrolu před výjezdem sportovců do zahraničí.

Klapuš jednal podle příkazů obsažených v dopise předsedy lékařské komise Mezinárodního olympijského výboru Alexandra de Merode pražské Antidopingové laboratoři. Dopis byl striktní: Kontrolu vzorků, tedy rozbor moči, případně krve, lze provádět jen při závodech! Pokud mimo ně, tak jedině pokud budou v pozitivním případě následovat tresty. Nesmějí se poskytovat rady, jak se vyhnout pozitivnímu testu. Žádné kontroly před výjezdem do ciziny!

Poté, co přišel dopis odMOV, nebylo hned všechno jasné. "My bychom mohli dopingové kontroly zatajovat dál," říká Klapuš. Zákaz provádět tajné dopingové testy byl pro mnohé funkcionáře neuvěřitelný. 5. července 1988 psal místopředsedovi Klapušovi šéf vrcholového sportu při ministerstvu vnitra Rudolf Pěnkava: "Tvoje informace výrazně mění dosavadní styl řízení a ovlivňování sportovní přípravy reprezentace ČSSR, především v oblasti podpůrné sféry. Se soudružským pozdravem Pěnkava."

Tenkrát bylo sotva představitelné vypěstovat vrcholového sportovce bez polykání anabolik. Bez souhlasu předsedy ČSTV Jindřicha Poledníka, bývalého tajemníka ÚV KSČ, by Klapuš nikdy nemohl bez okolků poslechnout příkaz z olympijského centra.

Poledník byl prvním komunistickým politikem, který řekl: S dopingem končíme! O rok později, v červnu 1989, byla schválena směrnice, která vylučovala řízené podávání anabolik v ČSSR. Tenkrát sotva někdo doufal ve změnu režimu. "Vůbec mu nepřišlo na mysl, že by to politicky mohlo prasknout," říká o Poledníkovi Klapuš. Ale už se spekulovalo o tom, že mohou vzniknout mezinárodní kontroly dopingu, dnes známí létající komisaři.

Po zákazu podávání anabolik existovala skupina funkcionářů, která se přimlouvala za to, "aby vedle oficiálního stanoviska, odsuzujícího podávání anabolik, existoval způsob, který by našim sportovcům umožnil v podávání anabolik pokračovat."

Návrh dnes vzbuzuje úžas. "Tlak od funkcionářů a trenérů ČSTV byl silný," vzpomíná MUDr. Petr Krejčí. Měly existovat oficiální reprezentační týmy, které by nedopovaly, a zůstaly tak pro mezinárodní kontrolu čisté. A vedle nich by se připravovaly jiné, s dopingovou podporou, které by vystřídaly oficiální družstva na poslední chvíli. Tato fantasmagorie se nikdy neuskutečnila.