S Děčínem patří už tradičně do ligového Top 5. V neděli v 16 hodin hostí Kolín.
Po čtyřech kolech máte dvě výhry, dvě porážky. Jaký je v lize váš cíl?
Chceme do horní nadstavbové skupiny, abychom mohli hrát s elitními soupeři. Máme dostatečný potenciál, abychom tuhle misi zvládli, budeme-li zdraví. I když letošní systém je trošku hybridní, hraje se jako v hokeji i předkolo play-off, dříve to bylo objektivnější.
Zvedla se kvalita Děčína?
Je podobná jako loni. Jsou tu kvalitní hráči, základní pětice, pak střední pasáž a nakonec mladíci, kteří se otrkávají, učí. I oni mají úroveň, ale jejich výkony jsou nestálé.
Nerad mluvíte o medaili. Visí pro vás hodně vysoko?
Snem každého je medaile, o tom žádná. Ale připadá mi to něco podobného jako na mistrovství světa žen. Všichni vám řeknou: Je tady obhájce Nymburk, loňský finalista Prostějov, silné Pardubice, Nový Jičín taky nebude špatný. A pak dodají, že je tu Děčín.
Takže?
Fajn, můžeme patřit do první pětky, což mě těší. Za léta, co tady jsem, jsme nikdy nezačínali počítat až na druhé ruce. Vždycky jsme byli na prvních pěti prstech. Na medaili jsou žhavější favoriti. Ale může se stát, že chytneme lauf, někdo bude mít potíže a my se k medaili dostaneme.
Je Děčín stále skromný klub, nebo se to nějak výrazně zlepšilo?
Všechno při starém. Poskládat tým z hotových hráčů, to nejde. Podívejte se, jaké angažmá mají kluci, kteří odešli. Nikdo není v NBL. To taky o něčem hovoří. Oni v nás všichni vidí velký tým, ale když někdo skončí, není pak v lepším nebo stejném klubu. Červenka - Slovensko, Novotný - Sparta, Balík - Chomutov. Letos jsme to udělali jinak. Vsadili jsme na kvalitní pětici plus nějaký talent v pozadí. Je to volba kompromisu. Tím, že jsme na té první ruce, se automaticky má za to, že je všechno skvělý. Ano, v Děčíně to je vynikající, ale šlo by to ještě vylepšit.
Máte špičkové rozehrávače Sanderse a Hatchera. Co to s vámi dělá?
Jsem z toho upřímně nadšený! Nabízí nám to širokou škálu možností, hlavně v útoku. Jeden může hrát na jedničce, druhý na dvojce - ale spíš z pozice dvou krajních rozehrávačů. Chápou všechny pokyny rychle, baví je bavit se o tom se mnou, čtou hru.
Má to nějakou svízel?
Největší kámen úrazu je v tom, že spoluhráči zatím nevnímají dar, že jim můžou nadělovat některé věci okamžitě. Momentálně všichni hráči očekávají, že Sanders a Hatcher budou skóreři, lídři, a oni se schovávají. Přitom nechápou, že od začátku by bylo dobré, aby se nabízeli. Protože na oba rozehrávače bude tlak, jsou zdvojení, někdy i ztrojení. Kdyby ostatní líp přečetli hru, dají zadarmo koše. A oba Američané z toho budou mít radost. Nejsou tady od toho, aby dávali body, ale aby organizovali hru a využívali všech předností našeho týmu.
Mimochodem, jak vás inspirovalo stříbrné mistrovství světa žen?
To byla pohádka! Když pracuji na počítači, dodnes si k tomu pustím okno s videem z těch zápasů. A pořád mi běhá mráz po zádech. Osobně jsem byl na semifinále v Karlových Varech a co se tam dělo, to mi zůstane v paměti dlouho. Na Čechy nevídané. Chovali se jako diváci v zahraničí, kde opravdu fandí, užívají si to. Holky se proslavily, tímto jim oficiálně gratuluji!
Chcete to taky zažít? Tedy v menším měřítku, na mistrovství světa mužů to asi těžko půjde.
Třeba když jsme skončili předloni v Děčíně bronzoví, bylo to podobné. Je jedno, s kým bych na něco takového dosáhl, zda s dorostenci, juniory, ženami. Ale bylo by to něco, co vás obohatí.
A ten šampionát mužů?
V nich je bohužel jiná konkurence, u žen je to v tomhle jednodušší. Když budete mít jako já dceru a kluka, tak holka na hokej ani fotbal nepůjde, první ji napadne basket. Kdežto kluk bude chtít být buď Jágr nebo Nedvěd, pak možná Bartoň nebo Sanders. Ve světě je konkurence mnohem větší. Ale i tak před českými ženami klobouk dolů na to, jak jsme malý stát.
Může úspěch žen pomoct i českému mužskému basketu?
Teď je přesně ten důležitý okamžik, aby se to nenechalo ležet u ledu. Aby lidi, kteří jsou za to zodpovědní, to využili ke komerci, reklamě, náboru, oslovování sponzorů. Aby bylo víc peněz pro všechny reprezentační týmy. Ženy udělaly obrovský krok, ale nechci, aby ta euforie vyšuměla. Nesmí! Vždyť mistrovství světa ukázalo dynamičnost a krásu basketbalu.
Vy jste přes léto úspěšně vedl reprezentaci mužů v evropské kvalifikaci, pak hned Děčín. Nejste už utahaný?
Pár dní jsem dovolenou měl, užil jsem si ji s dětmi a manželkou. Pak přišlo hektické, ale krásné léto. Národní tým mě obrovsky nabil energií. Ukázalo mi to další možnosti, obohatilo o plno zkušeností. Měl jsem výborně pracující tým, dařilo se nám. Budu se to snažit přenést i na děčínské hráče. Necítím se vůbec unavený, naopak ještě víc zapálený do práce.
