Berete duel s Pardubicemi, za něž jste ještě nedávno hrával, patřičně prestižně?
Jako každý jiný zápas, rozcházeli jsme se v dobrém. I když je pravda, že je trochu zvláštní hrát proti bývalému týmu. Na druhou stranu to ale zažívám v kariéře už popáté.
Mají Svitavy na to, aby Pardubice porazily? Ty jsou sice první, ale první zápas se špičkovým Prostějovem na rozdíl od vás prohrály...
Klub se pořád buduje, lze očekávat značné výkyvy. Může se stejně dobře stát, že vyhoříme, a stejně tak můžeme překvapit jako proti Prostějovu. Každopádně chceme opět předvést bojovný a kolektivní výkon.
Na co si Svitavy musejí dát největší pozor?
My se na všechny soupeře připravujeme komplexně, na nikoho bych prstem neukazoval. Výjimkou je snad Marcus Arnold, podává stabilní výkony a podle mě patří k nejlepším pivotům ligy.
Slyšel jste o tom, že kapitán Týmu Martin Marek skončil kvůli problémům se zády?
To se roznese rychle. Je to škoda, věřil jsem, že se z toho dostane. Přeju mu hodně štěstí, třeba se časem vrátí alespoň v nižší soutěži.
Když se podívám na to, jak vám šly v posledních zápasech trojky, začíná mi to připomínat Pavla Miloše ze Sparty...
To byly krásné časy (úsměv). Ale bylo mi taky o sedm let míň. Teď mám jinou roli, není to jen o bodech jednotlivce. Důležité je, aby se rozdělily.
S takovou byste si mohl zahrát v Pardubicích znovu All Star Game.
Bude záležet na momentální formě. Ukázalo se, že když tu chorobu hodím za hlavu, jde to a padá mi to tam.
Stále platí, že si musíte třikrát týdně píchat injekci a že vám to sem tam musí připomenout přítelkyně?
Zvládnu to během minuty a beru to už tak rutinně, že za chvíli nevím, zda jsem si ji píchl. Takže jsem rád, že to hlídá. Testuje se také nová léčba, kde stačí jedna injekce měsíčně. Pokud se osvědčí, bylo by to do budoucna super.
Jak často teď docházíte do MS centra (specializované centrum pro léčbu roztroušené sklerózy)?
Zhruba po třech měsících. Hlavně jde o to, že si musím vyzvednout injekce, nelze to skladovat doma.
V květnu se vám narodila dcerka Ella. Zaměstnává vás hodně?
Je to baba, takže dost. Vyžaduje hrozně pozornosti. Zároveň je perfektní pocit dívat se na to, jak ten človíček roste, jak se usměje.
Přebalujete ji taky sám?
Když je třeba, tak ano. Když je ale přítelkyně nablízku, snažím se tomu vyhnout.
