„Není to poprvé, co mě podobná viróza postihla. Od doby, kdy jsem prodělala boreliózu, mám sníženou imunitu, takže se občas podobné potíže objeví. Beru antibiotika, uvidíme, zda se dostaví zlepšení,“ vysvětlila Štrbíková, když si ve čtvrtek zatrénovala v hale Mezinárodního veletržního centra, kde se šampionát uskuteční.
Co forma? Asi velká neznámá po těch zdravotních patáliích...
Jdu do toho bez pořádné přípravy, tudíž nemůžu očekávat nějaké super výkony. Jenže na druhou stranu někdy můžete trénovat jako blázen, a stejně se s ideální formou nepotkáte. Strach ale nemám, myslím, že jsem natolik zkušená, že bych si s tím měla poradit. Uvidíme, jak na tom budu. Třeba zvládnu jen družstva a když to dál nepůjde, tak jednotlivce už vynechám.
Bude to vaše patnácté mistrovství Evropy. Vzpomenete si na to první?Bylo to v roce 1996 v Bratislavě, byla jsem ještě hodně mladinká. Nominoval měl tam pan Šváb, který mi dával hodně šancí. Ze začátku to vypadalo, že si mě tam berou jako nějaký talisman, ale od začátku jsem byla dost oražená, nenechala jsem se komandovat. Možná i díky tomu jsem se prosadila. Byl to určitě dobrý začátek mojí kariéry.
Na který z těch čtrnácti evropských šampionátů máte nejlepší vzpomínky?
Samozřejmě na ty, kde jsme jako družstvo získaly bronzové medaile. První přišla v roce 2009 ve Stuttgartu a moc jsme ji nečekaly. Druhou jsme vybojovaly před dvěma roky ve Schwechatu. Bylo to dílem celého kolektivu, který táhnul za jeden provaz. A všem se nám herně dařilo, bylo to zkrátka super.
Co domácí mistrovství Evropy 2010 v Ostravě?
To bylo pro nás všechny velké zklamání. Hrály jsme celkem dobře, ale smolně nám utekl postup ze skupiny. Hodně jsme to obrečely. Škoda, v domácím prostředí se chce každý vytáhnout a nám se to v Ostravě nepodařilo.
Letos v červnu jste na premiérových Evropských hrách v Baku také získaly bronz. Dá se na tento úspěch v Jekatěrinburgu navázat?
Pokud se vyhrabu z těch zdravotních problémů, tak to v silách družstva určitě je. Evropa má dva super týmy, Německo a Nizozemsko, za nimi je dalších šest až osm, které mohou bojovat o medaile. Tam patříme i my. Musíme ale začít už ve skupině. Víme, že nepřijede Vika Pavlovičová, a tak bychom nad Běloruskem měly vyhrát. Slovensko má dvě výborné hráčky - Balážovou, která může porazit kohokoli, a Ódorovou. Trojka je slabinou, my jsme naproti tomu vyrovnanější tým. Navíc proti Slovenkám věřím Ivetě Vacenovské, ona je pro ně takový strašák. Mají z ní respekt a to je pro nás výhoda.“
