"Vždycky jsem věřil, že když tenisu dám 100 procent, jednou to přijde.
A že to přišlo právě tady, je o to veselejší." Opět hrál pět setů se Španělem, opět skákal po kurtu jako kamzík, opět ho z hlediště tlačili kouč Krupa i kondiční trenér Všetíček. Ale jedna změna tu byla. Poprvé vedle nich usedla na tribunu i Martina Hingisová.
"A hned jí přichystám takové dráma, co?" říkal Štěpánek. "Ale byl to skvělý pocit, když člověk, kterého máte rád, tam byl se mnou a povzbuzoval mě. Byla můj hnací motor."
Pravda, tribunka, odkud Hingisová a ostatní fandili, patřila mezi ty miniaturní. Tři řady, toť vše, víc kurt číslo 14 nenabízel. Duel Štěpánek– Verdasco byl jediným z osmifinálových střetnutí mužů či žen, které organizátoři nenasadili na některý z takzvaných show-kurtů, tedy dvorce s velkými tribunami.
"Čekal jsem, že nás pošlou na trochu větší kurt," připustil třináctý tenista světa, hned však zdůraznil: "Ale já tu nejsem od toho, abych se tlačil na centry. Na menší kurty jsem si dávno zvykl. Jestli tam je pět, nebo 1000 lidí, to mě nebere. Hlavně, že tam mám své blízké."
Ve čtvrtfinále se už určitě mohutnějších tribun dočká. A proti němu stane protřelý čtyřiatřicetiletý Švéd Jonas Björkman.
Štěpánek se zakousne do bagety a přemítá o svých šancích. "Jonas je velice zkušený, jeden z nejlepších deblistů světa, kdysi světová čtyřka v singlu, a navíc je tráva pro něj tím nejlepším povrchem. Ale..."
Udělá dramatickou pomlku.
"Ale já vím, co od něj můžu čekat. Cítím se v naprosté pohodě a mám strašnou chuť hrát."
Oba budoucí sokové už mají na turnaji v nohou dva pětisetové duely.
Na Švédovo starší tělo by měly doléhat víc.
"A navíc tu na rozdíl ode mě hraje debla," připomene český tenista se šibalským leskem v očích. "No prosím, jen ať si v úterý šoupne nějakého toho deblíka, ať je klidně na kurtu od rána do večera. Já si zatím dopřeju den volna a naberu síly."
