Letos je však okolo karvinského rodáka obzvlášť rušno. Poprvé v životě se mu povedlo vyhrát turnaj světového okruhu. Přetřásá se, zda po roční absenci najde cestu zpět do daviscupového týmu. Navíc: společenský život na tenisové túře oživila jeho romance s Martinou Hingisovou, starou známou z rožnovských her.
"Jsem spokojený a šťastný," řekl před svým zápasem 3. kola na turnaji v Miami v rozhovoru pro MF DNES.
Asi nejste překvapen, že váš vztah brzy rozebírala i média, že?
Ani ne. Musel jsem s něčím takovým počítat. Vím, že i takové věci k tenisu patří a v novinách se řeší.
Ještě si vzpomenete, kdy jste se s Martinou poprvé viděli?
Poprvé? O takových věcech se mi nechce diskutovat. Známe se léta, vždycky jsme si rozuměli.
A teď? Je pravda, že jste pár?
To už jsem řekl. Je to pravda. Ale víc se o tom nechci bavit, nezlobte se. Soukromý život si budu žít já sám.
Přenáší se životní pohoda i na kurty?
Určitě.
Sezona 2006 je stará tři měsíce. Triumfoval jste v Rotterdamu, hrál semifinále v Čennaí. Výsledky vás uspokojují?
Zatím ano. Spadl ze mě kámen, když jsem konečně vyhrál turnaj. Už mi nikdo neřekne, že jsem jediným hráčem první třicítky bez turnajového titulu. Ulevilo se mi a zároveň jsem nabral sebevědomí. Jsem na správné cestě.
Přestože jste v Indian Wells podlehl hned na úvod 1:6, 1:6 Malissovi?
Ano. Vím, že tenis hraju dobrý. Tohle byl jediný zápas, který se mi letos nepovedl. Po vítězném turnaji nastává euforie a vzápětí často útlum. Mě potkal v Indian Wells.
Špatně jsem se tam vyspal, měl jsem černý den.
Loni jste plánoval útok na první desítku žebříčku, nepovedlo se. Jak letos?
Když už se jednou pohybujete na rozhraní desítky, tak chcete dovnitř. A já tam chci.
Musíte tedy zlomit grandslamové prokletí. Na největších turnajích jste ještě nikdy neprorazil.
Máte recept, jak to změnit?
Připravit se co nejlíp. To víte, že mě štve, že jsem zatím postoupil na grandslamech nejdál do třetího kola. Udělám všechno, aby se to změnilo. Protože grandslamy a žebříček jsou spojené nádoby.
A co Davis Cup?
Loni jste ho obětoval.
Za dveřmi je zápas druhé ligy v Maroku. Budete v týmu?
K tomu bych se zatím nerad vyjadřoval. Až dohraju turnaj v Miami, řeknu víc.
Uvažujete tedy o tom, že v Maroku nastoupíte?
Nějaká jednání proběhla.
Proběhla? Jste snad už rozhodnutý, co uděláte?
V hlavě mám jasno. Jen zatím nechci veřejně říkat ano, nebo ne.
Váš poradce Petr Korda slíbil, že když proniknete do první desítky na světě, zahraje si s vámi na prostějovském challengeru opět čtyřhru. Motivuje vás tak?
Jasně, musím sebou mrsknout. Debl s Petrem by byl příjemným zpestřením. Normálně mi u kurtu nadává, zato takhle mě musí povzbuzovat, když se z nás na chvíli stanou parťáci, co stojí na jedné straně kurtu.
Jindy si zanadává? Dokáže tedy coby trenér zvýšit hlas?
Samozřejmě. Na tréninku má bič v ruce. (směje se)
Už vás také přesvědčil, abyste s ním častěji chodil na golf?
Kdepak. Vydávám se na golf zhruba dvakrát do roka. Nejsem takový fanatik, abych tam trávil každou volnou minutu jako Petr.
Zahrál jste si proti němu?
Já? Vždyť já už nemůžu hrát golf ani s jeho dětmi.
Copak? Poráží vás snad i pětiletý Sebastian Korda?
Ten ještě ne. Zato s jeho šestiletou sestřičkou Nelly jsem měl naposledy namále.
