Jak to bylo s tím sluncem?
Mně tentokrát ani nevadilo, že bylo šero. Spíš, že sluníčko svítilo strašně nízko. Bylo špatně vidět. Prosvěcovalo to trochu tribunou, takže to nebylo nic příjemného.
Kolik máte vůbec dioptrií?
Čtyři. A tři a půl. Musím na operaci, už mě to nemine. Každý další takovýto zápas mě ničí. Už to takhle dál nechci.
Nikdy jste nezkoušel hrát s brýlemi?
Ne. Já je ani nemohl nosit, protože mě obroučky táhly strašně oči. Za půl hodiny jsem byl strašně unavený, hlava mě bolela.
Ze zápasu proti Staracemu vás hlava bolet nemusí, že?
Určitě ne. Jsem moc rád, že to vyšlo. Necítil jsem se totiž úplně nejlíp, všude jsem byl pozdě. Proto jsem ani nehrál zas tak agresivně. To až v závěru. To je taky důvod, že jsem pátý set nakonec utrhnul.
Vypadalo to, že Starace proti vám hrál chytře.
Musím přiznat, že jsem si hrozně špatně hlídal síť. Dostkrát mě prohodil po lajně, to si musím líp střežit. Vždyť v jeho situaci to ani nemohl jinak hrát a já to nedokázal přečíst. Naštěstí jsem vyhrál ten poslední balon a to je to nejdůležitější.
Váš nedávno zraněný kotník vydržel?
Ano, musím zaklepat, je úplně v pořádku.
Čím to vůbec bylo, že jste se tentokrát cítil hůř?
Nevím. V tom je tenis kouzelný, že každý zápas je jiný. Člověk se s tím musí poprat. Táta mi vždycky říkal, že není umění vyhrát zápas, když se ti daří. Naopak když se zrovna necítíš nejlíp. A to byl tenhle případ.