Prohraný tie-break ve druhém setu jako by vás nakopl. Od té doby jste byl mnohem lepší než soupeř.
Určitě. Už na začátku druhého setu jsem měl spoustu brejkbolů. Jenže jsem nebyl schopný mu servis vzít a on se uvolnil. Jediný míč mi nedal zadarmo, všechno jsem si musel uhrát sám. Ztracený set mě mrzí, ale to se na grandslamu stává. Jsem hlavně rád, že to mám za sebou.
Aspoň jste si hned na začátku naplno otestoval síly.
Sice otestoval, ale taky jsem jich hodně vydal. Ale mám teď dva dny volna, odpočinu si a těším se na další kolo.
Na Novaka Djokoviče, jednoho z favoritů turnaje.
Má sice fantastickou sezonu, ale já nemám co ztratit. Půjdu do toho po hlavě.
Lze se na něj připravit?
Připravím se napůl fyzicky a napůl psychicky. Zkusím do pátku ušetřit co nejvíc sil. Vím, jak hraje, a viděl jsem spoustu jeho zápasů. Předvádí celodvorcový tenis, já naopak víc útočím a chodím na síť. Takže by to mohl být hezký zápas.
Znáte se s Djokovičem?
Docela dobře, hráli jsme spolu letos debla v Adelaide. Jenže hned v prvním kole jsme prohráli z mečbolu. Znám se i s jeho trenérem Marianem Vajdou, ale to všechno půjde v pátek stranou.
Jaký je Djokovič mimo kurt?
Fajn kluk. Dělá vtípky, v šatně je s ním sranda. Je jedním z těch, kdo umí napodobovat ostatní hráče. Umí i mě. Takže rozhodně není namyšlený ani arogantní.
Několik měsíců jste nehrál a až teď se vracíte zpátky. Dal jste si nějaký cíl, kam se chcete do konce sezony dostat?
Ne, nedívám se na žebříček. Kouknu na něj až v listopadu a možná si řeknu OK, možná si řeknu, že to mohlo být lepší. Na začátku sezony jsem měl jediné přání: být zdravý. Cesta zpátky není lehká a ještě jsem neviděl hráče, který by ji zvládl rychle.
Teď to poznává i Brit Andy Murray.
Ten za mnou přišel na Floridě a ptal se, jaký ten návrat je. Že pro něj pauza devíti týdnů byla hrozně dlouhá. Co já bych dal za devět týdnů...
Měl jste během těch měsíců chvíli, kdy jste si řekl: No tak co, byl jsem tam, tak už se zpátky holt nedostanu?
Věřit jsem nepřestal. Ale byly chvíle, kdy mě to štvalo. Hodně moc štvalo. Prohrával jsem, nechtělo se mi trénovat. Ale kdykoliv jsem polevil, měl jsme kolem sebe rodinu, trenéra Tomáše Krupu, Petra Kordu a mnohé další. Ti mě nenechali padnout.
29. srpna 2007 7:17
