Celou proceduru zařazení na program ZOH čeká ještě formální schválení od organizačního výboru. Českého reprezentanta, rodáka z Edmontonu s českými kořeny, Stanley Hayera však výrok MOV natolik povzbudil, že začal uvažovat i o posunutí plánovaného konce své kariéry.
Stanley, viděl jste již letos vůbec sníh?
(smích) Mojí výhodou je, že žiji v Americe. Já tam jezdím celý rok na sopce kousek od Portlandu. V zimě tam napadne deset až dvacet metrů sněhu, který vydrží i celé léto. Takže já mám k dnešku nějakých šedesát dnů na sněhu.
Evropští lyžaři, pokud vůbec někde mohou jezdit, tak jenom na ledovcích. Skikrosaři se však připravují hůře, nemohou tam skákat. Jak jste na tom se skokanskou přípravou?
V Americe jsou upravované velké snowboardové trati i se skoky po celé léto. Když se tam někdy dostanu a nevyženou mě, tak si tam s chutí zaskáču. Párkrát mi to letos vyšlo. Jinak skáču ve svém volnu na motorce na motokrosové trati. Musím přiznat, že to jsou jediné skoky, které jsem zatím absolvoval.
Skákání na lyžích se dá nahnat skákáním na motorce?
Nedá, úplně asi ne. Pro mě je motorka spíše koníček. Když jsem byl mladší, párkrát jsem i závodil, nyní ji používám jako specifický trénink. Dá se při tom ale naučit odhad rychlosti, odhad místa doskoku, natočení těla. Pro mě to je optimální tréninková náhražka.
Vy jste jeden z mála skikrosařů, který se prosadil v alpském lyžování i ve skikrosu. Perou se ve vás obě specializace a která má navrch?
Nic se ve mně nepere. (smích)
Mám tomu rozumět tak, že se cítíte již více skikrosařem?
Je to spíše tak, že moje tělo již nechce dělat slalom. Mě slalom láká v létě, že si mohu v klidu zajezdit, kdy chci. Ale když jsou těžší podmínky, již se mi kolikrát na lyže ani nechce. Tělo se prostě ozývá, bolí mě záda a tak podobně. Když pak vidím v televizi, že vypadne půlka závodníků, jako v posledním závodě, tak vím, že to již nechci dělat.
Je v tom tedy vaše částečná pohodlnost? Ve skikrosu je méně závodů Světového poháru.
Je pravda, že těch závodů Světového poháru je jenom pět. Ale svěťáků ve slalomu je osm, to není o tolik víc. Ve skikrosu jsou také další velké závody, kterých se účastním, takže jich pojedu celkem dvanáct až dvacet. Jsou tam také dvoudenní tréninky, kvalifikace, hodně cestování. V žádném případě to není zase až tak jednodušší, ale mě ten režim vyhovuje.
Skikros byl nově zařazen mezi olympijské sporty. Jaká byla vaše první reakce, když jste se to dozvěděl?
Já jsem v té době hlídal synovce a brouzdal jsem po netu. Protože jsem věděl, že je v Kuvajtu zasedání, tak jsem se na to kouknul a už tam ta zpráva byla. Hned jsem volal Tomášovi Krausovi (reprezentační kolega - pozn. autora), byli jsme nadšení, byl to super pocit. Nyní ale přemýšlím, jestli to ještě ty tři sezony vydržím.
Vy přemýšlíte o konci kariéry?
Já jsem řekl již po Salt Lake, že končím... Tento rok jsem měl již nabídky jít pracovat jako trenér alpských lyžařů plus jednu nabídku od skikrosařů. Čekal jsem na to, jak to dopadne s olympiádou, nyní se pro nás hodně otevřely dveře. I když nebudu závodit, tak naši nástupci budou potřebovat ty, kteří tomu rozumí. Alpský trenér jim může něco dát, ale ten, kdo skikros aktivně jezdil, může pomoci mnohonásobně více. Ty nabídky jsem zatím úplně neodmítl, uvidíme, jak se to vyvrbí. Takový můj ideál je, trénovat mladé kluky, jezdit s nimi na závody a sám tam také závodit. Kdybych to mohl takto skloubit dohromady, byl by to pro mě dobrý trénink, který by byl i zaplacený. (smích)
Může vaše rozhodnutí o konci kariéry oddálit skutečnost, že příští olympiáda je v Kanadě?
Víc nadšení jsou asi moji kamarádi, kteří za mnou chtějí na hry přijet. Sedm kamarádů za mnou bylo v Salt Lake City, bydleli tam v minus dvaceti pěti v karavanu! Již nyní chystají podobnou akci i do Vancouveru. Ale oni mě měsíčně neplatí! Kdyby mi dávali měsíčně plat a řekli: "Lyžuj!" tak já budu jezdit. Bylo by super tam závodit, moje sestra ve Vancouveru chodila do školy, já tam jezdil v místním týmu, strávil jsem ve Vancouveru hodně času. Znám i ten kopec, kde se pojede, párkrát jsem tam trénoval. Bylo by něco úžasného tam jet olympiádu, ale znovu opakuji. Nechci ve třiceti osmi skončit a nemít žádný džob.
Ale byl by to asi krásný konec vaší kariéry.
To stopro! Mě skikros hrozně baví, lidi okolo jsou ohromně příjemní, je tam super parta lidí. Je to asi jako v hokeji. Oni se na ledě poperou a potom jdou na pivo. Ve skikrosu je to podobné, je více o tom, že přátelé si jdou spolu zajezdit. Když někoho něco nového napadne, hned to řekne ostatním a jdou to zkusit. V alpském lyžování se jeden straní druhého, pořád jsou zavření v hotelu...
Nemáte strach, že se po zvýšení prestiže skikrosu, jako olympijského sportu, přenesou podobné manýry a rivalita i mezi vás?
Já doufám, že ne. Ve sjezdu jste sám i na trati, u nás jedete čtyři. A nějaká levárna se může dotyčnému setsakramentsky vrátit. Přece jenom jsme kontaktní sport a v partě držíme pohromadě...
 Francouz Enak Gavaggio (vpravo) vede před Stanleym Hayerem z České republiky (druhý zprava), Alexanderem Feinestamem ze Švédska (druhý zleva) a Jakubem Burdou z České republiky (vlevo). |
