Po zranění, které jej mediálně proslavilo, ještě nesnese plnou zátěž. „Druhého září jsem jel na projížďku s Pavlem Padrnosem. Foukalo, tak se nám na silničky moc nechtělo a vyjeli jsme na horských kolech,“ vzpomíná na své zranění.
„Na konci tréninku jsem přeskakoval přes kmen stromu a spadl jsem na ostře ulomenou větev tak, že mi projela tenkým střevem. Měl jsem štěstí, že dres zabránil, aby do vnitřností pronikla infekce nebo nějaká tříska.“ Purmenský je po revizi břicha, které tak nemůže posilovat. „Pohyb na kole mám dovolený, ale kvůli otřesům třeba nemůžu běhat,“ říká.
Největších úspěchů dosáhl při přechodu do mužů. „Jako osmnáctiletý jsem byl na mistrovství republiky pátý, v devadesátém jsem jel s profíkama v Itálii a vyhrál jsem soutěž jednadvacítek,. Rok poté tam vyhrál Armstrong. Ale nejraději vzpomínám na závod Okolo Slovenska v sedmadevadesátém, kde jsem jel od první etapy až do cíle ve žlutém. To byl příjemný pocit.“ Letošní sezonu začal výborně.
Po úvodních závodech vedl silniční pohár, který se ale po ztrátě hlavního sponzora nedojel. Dařilo se mu i v maratonských závodech horských kol. „Kam jsem se postavil na start, tam jsem pak stál na bedně.
Brzdí mě jediná věc: občanka, ve které je datum mého narození,“ naráží mistr republiky z roku 1997 na svůj věk. „Ale stále mě motivuje zazávodit si s mladýma klukama.“
