Co se dělo? Poznal, jak chutná vystoupit z řady. Svět ho uznal za číslo jedna, po čemž vždycky toužil, a jal se ho poznávat. Spousta novinářů z ciziny byla šokována, že ten druhý Čech, co trénuje s Dvořákem, je najednou nejlepší. Psali o té velké zvláštnosti, že dva velcí soupeři spolu kamarádí a trénují na jednom stadionu.
"Abych řekl pravdu, trošku jsem čekal, že když se překoná devět tisíc, bude větší haló," říká Šebrle. "Ale třeba je to tím, že to můj manažer tlumí. Spíš on musí čelit tlakům, ani mi to neříká." Každopádně klidu moc neměl.
Uprostřed června si jeden týden vyhradil na to, aby zvládl všechny rozhovory, autogramiády a reklamní akce. Trénoval o něco méně, aby se mohl v dalších týdnech vrátit k dřině. Ale pak ho při tréninku píchlo v noze, zjistil, že si natrhl lýtkový sval. To je podobný problém, který zničil jeho naděje před dvěma lety na mistrovství světa. Tehdy kvůli natrženému stehennímu svalu závod nedokončil.
"Samozřejmě, hned po tom tréninku jsem si to uvědomil." A byla to rychlá myšlenka bez starostí, nebo tíživá, plná obav z budoucnosti? "Rozhodně mně to jen neblesklo hlavou," říká Šebrle. "Trochu jsem si uvědomil, že teď je víc času než před dvěma lety. Tehdy jsem po pěti dnech začal běhat a po týdnu trénovat. Letos jsem to neurychlil, takže by to mělo vydržet. Doufám, že jsem se poučil."
Šebrle zjistil, že zkušenosti se nedají ničím zaplatit. Už si prožil vlastní potíže a blízko měl Tomáše Dvořáka, kterému kvůli zdravotním problémům nevyšla loňská olympiáda. Dvořák pozdě připustil, že měl spíš odpočívat než se dál bičovat v tréninku.
"Musíte si to prožít, abyste se poučili," tvrdí Šebrle. "Když vidíte, že to někdo v minulosti zkazil, není to ono, jako když je to z vlastní zkušenosti. Není nad to, když si sám uvědomíte, že to příště takhle nemůžete dělat." Měsíc a půl před světovým šampionátem Šebrle zastavil. Běhal sice, ale jenom ve vodě, pak hodně posiloval.
"Nijak mě to nepřibrzdilo. V posilovně bych v těch chvílích normálně neudělal skoro nic. Když se závodí, není na to čas. Takže mi to spíš pomohlo." Jedna malá nepříjemnost se mu ale kvůli zranění přihodila. Neodjel na plánovaný desetiboj do Ratingenu. A v Německu se psalo, že to bylo kvůli malému startovnému. Šebrle tvrdí, že to bylo jinak.
"Původně jsem se chtěl v Götzisu rozzávodit a v Ratingenu předvést větší výkon. Ale po Götzisu se to trochu změnilo. Potom jsem se rozhodoval, jestli chci do Ratingenu jet, a nakonec to za mě rozhodlo zraněné lýtko."
Přesně tři týdny předtím, než se v Edmontonu rozdělí desetibojařské medaile, je Šebrle už v Kanadě. On i Dvořák se tam připravují na Frankofonních hrách, kde poběží 110 metrů překážek. Je to skvělá možnost, jak si zvyknout na kanadské podmínky.
"Mám to trochu zmapované," vypráví Šebrle. "Robert Reichel mi říkal, že tam bude tak třicet stupňů, když budeme mít štěstí. Proto tam jedeme. Nejen proto, abychom si před mistrovstvím zazávodili. Ale taky proto, že to bude lepší aklimatizace."
V Edmontonu se čeká velký boj slavné desetibojařské trojky. Dvořák, Šebrle a olympijský vítěz Estonec Nool mají největší šance na úspěch. Šebrle se ale zdá jasně vpředu. "Nikomu nic nedaruju," říká Šebrle. "Rozhodně nebudu nikoho podceňovat. Ani Tomáše, ani Noola, ani Magnussona."
Po čem jiném by Šebrle mohl toužit než po vítězství. Ale má takový zvyk o svých přáních a předpovědích nemluvit. Jak by se mu v Edmontonu líbily stupně vítězů? "Doufám, že budou kulaté, ty se mi líbí nejvíc," odpověděl.
