V Ostravě společně s krajanem Garrettem Griffethem vytvořili úspěšné duo hrajících trenérů, které vytáhlo zbídačený tým až do finále Czech Bowlu.
Změny na postu quarterbacka Steelers po nevydařeném startu do sezony znamenaly pro Wildunga nevítané stěhování. Kvůli omezení dvou importů na soupisce týmu z Bitters ligy musel v Ostravě skončit. Bez angažmá dlouho nezůstal, po urostlém Američanovi sáhlo Brno Alligators, kteří před sezonou vyhlašovali, že budou spoléhat jen na domácí hráče.
U Wildunga však udělali výjimku.
„Vědí, že chci v Česku zůstat, pracovat, trénovat a pomoci vybudovat tým, který by mohl do pár let konkurovat těm nejlepším,“ neskrývá ambice rodák z americké Montany.
Co rozhodlo, že jste se vydal ze západní části Ameriky do Evropy?
Největší motivací pro mě byla možnost cestovat, rozvíjet americký fotbal na jiném kontinentu a nabrat zkušenosti s učením angličtiny v jiné zemi. Člověku se ohromně otevřou obzory, pozná jinou kulturu, jiný způsob myšlení.
Nejprve jste hrál v Německu, jak to na vás působilo z fotbalového hlediska?
V Německu se hraje zřejmě nejlepší americký fotbal v Evropě. Dávají do toho dost peněz, popularita sportu tam jde hodně nahoru. V Česku je to ale z hlediska kvality hráčů hodně podobné. Byl jsem překvapený, jak moc dobrých hráčů tady působí. Celkově se tady cítím líp než v Německu. Lidé jsou tady daleko víc přístupní, mentalita lidí mi hodně sedí. Našel jsem si tu přítelkyni, spoustu kamarádů. Proto tady dál zůstávám.
Co vás do Česka přivedlo?
Příležitost trénovat a hrát zároveň. V Německu jsem byl pouze hráč. Vzhledem ke svému věku koukám už dopředu, co budu dělat po kariéře. Trénování mě baví. Už jsem s tím měl zkušenost na střední škole v Americe. V Ostravě mi dali možnost nastupovat v zápasech a zároveň koučovat tým.
Hrajete na pozici wide receivera, jak z pozice u lajny dokážete vést své spoluhráče?
Není to lehké. Ze začátku jsem se až příliš koncentroval, abych četl obranu soupeře a poradil spoluhráčům. Pak jsem sám dělal chyby a neběžel, kudy jsem měl, nebo měl pomalejší start. Je to poměrně stresující, musíte se koncentrovat v jeden moment na hrozně moc věcí. Nemůžete běhat za quarterbackem a říkat mu, co by měl zahrát, když se obrana zformuje určitým způsobem. Na druhou stranu šlo o velkou zkušenost a z pozice hráče občas vidíte daleko víc věcí než jako kouč za lajnou. Musel jsem si na to chvíli zvykat.
Jak těžký byl pro vás loni začátek v Ostravě?
Výhodou bylo, že jsme začali s koučem Garrettem Griffethem připravovat tým už v lednu. Měli jsme dostatek času se pořádně připravit. Úroveň hráčů je v Ostravě velice dobrá, proto jsme se rozjeli poměrně rychle. Je super, když český tým má amerického trenéra, který je zvyklý ten sport vnímat od útlého dětství, a pak může předávat zkušenosti
Americký wide receiver Luke Wildung v dresu Ostravy.
To se vám podařilo. Ostrava se k překvapení všech dostala až do finále, kde nestačila na suverénní Black Panthers.
Měli jsme výhodu, že nikdo od nás nic nečekal. Sezonu předtím jsme skončili 1-9, takže každý nás bral za nejslabší tým soutěže. Tým šel rychle nahoru, začali jsme překvapovat soupeře a dotáhli to až do finále proti Black Panthers, kteří jsou na české poměry na jiné úrovni. Letos to je daleko těžší. Na Ostravu se chtěl každý vytáhnout. Bohužel se nám nepovedl start a tým chtěl přivést zahraničního quarterbacka. Mě to stálo místo, protože v týmu mohou být pouze dva zahraniční hráči.
Jak jste to bral osobně?
Byl jsem hodně naštvaný, i řada dalších spoluhráčů to nepobrala. Na druhou stranu vítězství je nejdůležitější faktor a Ostravě se teď začalo dařit. Quarterback dělá hrozně velký rozdíl. Pro mě to bylo těžké z osobní stránky, oblíbil jsem si město, fanoušky, spoluhráče. Našel jsem si tam řadu kamarádů, takže taková nechtěná změna hráče nikdy nepotěší.
Bez práce jste dlouho nezůstal, brněnští Alligators po vás rychle sáhli, ačkoliv před sezonou vyhlásili, že nechtějí zahraniční hráče. Čím ta změna v přístupu?
Vědí, že chci zůstat v Česku i v dalších letech. Jak v Ostravě, tak v Brně učím ve škole angličtinu, pracuji pro firmu „Speak With Me“ a ta mi pomohla rychle najít práci, když jsem se dostal do Brna. Hrozně mě to baví. Navíc pokud tady zůstanu i na podzim a budu trénovat juniorku Alligators, od příští sezony už nebudu braný jako import. To je pro mě zásadní. Než jsem přišel do Evropy, nechtěl jsem být jako řada Američanů přede mnou, kteří hrají každý rok v jiném týmu. Chtěl bych někde zůstat delší dobu. Nestarám se jen o statistky, abych si našel lepší angažmá. Někde bych chtěl pomoci vybudovat silný tým, který by v budoucnu mohl porážet ty nejlepší celky v Česku.
Jak dlouho byste chtěl hrát?
Dvě až tři sezony chci ještě zůstat na hřišti, a pak chci naplno trénovat. Být v týmu, kde se nemění systém a hráči každým rokem. Vzít si příklad z Prague Black Panthers, kde jádro týmu zůstává pohromadě. Nemění se tolik trenéři a tým z toho dokáže profitovat. Mají sponzory i mimosezonní program, který posouvá kvality hráčů ohromně dopředu. Mají nejlepší trenérský tým v Česku. Jejich podmínky se nedají moc srovnat s ostatními zdejšími týmy. Na druhou stranu i další týmy se na tu úroveň mohou postupně dostat. A já bych k tomu chtěl Alligators pomoci.
Co říkáte na americký fotbal v Česku z obecného hlediska?
Popularita amerického fotbalu tady jde nahoru. Stále víc a víc lidí začíná sledovat zápasy na stadionu. I vedení ligy se stará o promo amerického fotbalu. Vždyť jsou tady čtyři výkonnostní soutěže, to není vůbec špatné. V televizi je magazín o lize. V práci potkávám velké množství lidí, kteří se zajímají, jaký sport vlastně hraji. Přijdou na zápasy a začnou chodit na další. Velký vliv má i NFL, která v Evropě výrazně nabývá na popularitě. V Londýně přibývá živých zápasů. Jedná se, že by tam mohl vzniknout i nový tým. V Česku se výrazně zvedla televizní sledovanost NFL. Jde o jeden z nejprogresivnějších kolektivních sportů v Česku a má tady velkou budoucnost.
