"Pro Maroko je tím, čím je NASA pro Ameriku," řekl kdysi další slavný marocký běžec Brahim Boulami. Novináři přidali: "Pro Maročany je tím nejlepším od vynalezení kuskusu."
Pro světovou atletiku je El Guerrouj nezapomenutelnou postavou. V tréninku dřel, v životě se omezoval. Od roku 1996 po olympiádu v Aténách před dvěma lety vyhrál 84 z 89 závodů na 1500 metrů nebo míli. Jen olympijské zlato mu dlouho unikalo.
Mezitím zkoušel nové výzvy. Na Zlaté tretře v Ostravě 2003 poprvé běžel 5000 metrů. A prohrál. "Uvědomil jsem si, že jsem jen člověk, žádný stroj," říkal. Ostravský závod řadí proto mezi nezapomenutelné. Stejně jako ty olympijské. V Atlantě 1996 doběhl ve finále poslední, když kolo před cílem po srážce upadl. O čtyři roky později v Sydney jej zdolal Keňan Ngeny. Před hrami v Aténách 2004 se mu narodila dcera, nocoval kvůli tomu v nemocnici. Projevilo se u něj astma. Nezářil.
Avšak na místě, kde získal první titul mistra světa, se El Guerrouj dočkal. Rovnou dvakrát: vyhrál závody na 1500 i 5000 metrů. "To byl vrchol mého umění," říká.
Z atletického prince se stal král. Tehdy se domníval, že by zlato mohl obhajovat na olympiádě v Pekingu. Na to však už nedojde.
Minulou sezonu kvůli zranění vynechal. Před třemi měsíci, v 31 letech, si na papír sepsal pro a proti konce kariéry. "V podstatě jsem dosáhl všeho, co jsem si přál. Ale bál jsem se, jak lidé přijmou, že už nebudu vyhrávat. Víc bylo důvodů pro konec."
A tak se loučí. Chodí běhat, je ambasadorem UNICEF, pracuje v komisi sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Chystá se pomoci marocké atletice. "To je moje priorita a úkol."