„Člověk vždycky tajně doufá, že bude nejlepší. Že když nám bude přát štěstí, mohli bychom být první, druzí nebo třetí. Myslel jsem si, že pokud Puntarenas udrží formu z jara, kdy jednou vyhrál a byl druhý ve druhé kvalifikaci, že na podobný výsledek určitě stačí,“ uvedl 39letý žokej, který jinak trénuje koně v Polánce u Nasavrk.
Krátce před slavnostním dekorováním jste se u malého paddocku objímal s vítězným žokejem Janem Faltejskem. Slyšel jsem dobře, že jste mu v žertu pověděl: Ty vole, už sem nejezdi?
(směje se) Samozřejmě, z legrace jsem mu to řekl, protože nám to tady už počtvrté vyfoukl. Ale přeju mu to. Jezdil výborného koně, tlak je to i na něj.
Osmý Myška: Pareto běžel krásný dostihDoktore, bylo to dobrý, hlásil žokej z Valů u Přelouče Jaroslav Myška trenéru Čestmíru Olehlovi, když po doběhu 126. Velké pardubické vylezl osprchovaný z vážnice. S devítiletým ryzákem valachem Paretem doběhli osmí. „Pareto měl krásný dostih, výborně skákal, od trenéra byl nachystaný, ale jeho výkonnost není až taková, abych byl s těmi lepšími schopen závodit,“ líčil Myška. Podobné umístění Pareta se proto podle něho dalo předpokládat; jinak ho závod ničím zvlášť nezaskočil. „Z Ange Guardiana se dělá velice pěkný kůň, ten může příští rok klidně vyhrát, sbírá ohromné zkušenosti a posouvá se dopředu. Ten mi udělal radost, protože už jsem na něm taky seděl. Jinak tam byli koně, kteří tam být měli,“ mínil Myška, který byl o víkendu králem rámcových dostihů. |
Sám jste skončil čtvrtý s Puntarenasem, těsně za medailí, ale s přehledem na dotovaných pozicích. To je pro vás skvělý úspěch, že?
Určitě, Puntarenas běžel výborně. První kolizi jsem měl na Taxisu s Markem Stromským, protože ten už padal Puntarenasovi na krk. Chtěl jsem Marka zdvihnout, asi bych ho i vrátil zpátky, ale ti koně se pak zase oddělili, takže už to nebylo možné. Bohužel spadl. Potom jsem byl pořád v chumlu, neměl jsem místo, ale šlo to až k velké vodě. Tam udělal hroznou sérii chyb, protože se začalo zrychlovat a on na té překážce nechal zadek. Na dalších třech skocích se to stalo zase, říkal jsem si, že bude asi konec, že už je prázdno... Ale zkusil jsem mu tam dvě „šoupnout“, jestli ho to probere, tak nějak s citem. On zareagoval a ještě zatáhl. A po trávě to seběhl úplně úžasně. Škoda těch chyb, mohl být možná i třetí, ale to je vážně jen „kdyby“.
Vykoupila čtvrtá příčka fakt, že jste letos nemohl jet s koněm z domovské stáje Quartis-Zámecký vrch?
Svým způsobem ano. Ale přirozeně mě to trochu mrzí, protože Al Jaz (ryzák z Quartisu, jejž Sovka sedlal ve Velké loni a předloni), aniž bych chtěl hanět Puntarenase, je zřejmě o ždibet lepší kůň, když je ve formě. Ale ani on nemládne. Těžko říct. Takový je dostihový sport.
Dá se porovnat váš předloňský dostih, v němž jste byl s Al Jazem druhý, s tím letošním? Myslím z pohledu toho, jaký to byl na tom koni zážitek.
Al Jaz je úplně jinačí kůň, mnohem lehčí, on tenkrát šlapal vážně jako hodinky, nedělal chyby. Tehdy jsem se dostal už po angličáku (Velký anglický skok) na druhé místo a pořád bylo cítit, že má spoustu síly. Všechno má svoje, každý kůň je specifický. Když bojujete první, druhý, tak je to pochopitelně jiné. Ale atmosféra byla zase fantastická.
Překvapilo vás něco v průběhu dostihu? Vpředu se, snad s výjimkou vašeho Puntarenase, seřadili favorité...
Nečekal jsem, že Hegnus skončí až za mnou (pátý). Toho jsem předjížděl po trávě až po posledním skoku. Nejde to ovšem brát jako nějaký neúspěch, Velkou šel poprvé. Loni vyhrál Cenu Labe a letos to nebylo až takové, ale asi se od něj čekalo trochu víc. Jinak to dopadlo, jak mělo. Překvapil (druhý) Ange Guardian, přestože byl minule druhý v kvalifikaci. Nikdo nevěděl, jak zvládne 6 900 metrů. Zklamání je asi Rabbit Well, který zůstal zase na startu - ten by s tím jinak třeba trochu zamíchal.
Žokejové z koní při Velké padají, Nikase loni připravil o původní triumf dodatečně doping. Dovedete si však představit, že v dostihu, na který se těšíte celý rok, váš kůň nestrčí ani hlavu před první překážku?
Právě. To musí být taky hrozné. Já jsem ho viděl, když jsme se otáčeli, odskakovali. Viděl jsem, že se rozcválal. Pak už jsem si jel sám a kluci mi říkali, že zase zastavil a už s ním nebylo k hnutí. Pro něj by asi bylo lepší větší pole, aby byl schovaný mezi koňmi. Teď to tak nebylo a pak už je problém na světě raz dva.
Vám patnáct startujících, z nichž ještě někteří v průběhu dostihu odpadali, vyhovovalo?
Věděl jsem jenom o Markovi Stromském, o Rabbitovi (s Josefem Váňou mladším) až později. Mně to docela sedělo. Jestli je to patnáct, nebo dvacet... Pak už se to tam většinou natáhne a nepozná se to. Vždycky mi tam někdo vadil, že jsem neměl úplně ideální stopu, co bych chtěl. Ale s tím se člověk musí vypořádat.
V rámcových dostizích jste byl čtvrtý, druhý a třetí. Spokojen?
Jo. Zklamala mě akorát naše čtyřletá kobyla (Cherries), jenže ta dostala říji a nejela, od začátku to bylo hrozné. Tam bych řekl, že to byla až ostuda. Ale koně jsou zvířata a do hlavy jim nevidíte. Jinak jsem spokojený, neměl jsem žádný pád. Když si vzpomenu na loňský ročník, kdy jsem jezdil pět koní a čtyřikrát z toho skončil na zemi... Letos vždycky na tabuli, takže výborné.
