Po vítězstvích v Ruhpoldingu jste říkala: jsem dítě štěstěny. Neříkáte si nyní: Tohle muselo přijít.
Nemyslím, že by muselo. Byla to smůla. Těšila jsem se, jelo se mi dobře. První kolo jsem se měla pocit, že silově na to mám, můžu i dobře dýchat, což pro mě bylo ve zdejší výšce neočekávané. Myslela jsem si, že mi to bude dělat větší problémy. Nicméně jsem přijela na první střelbu a když jsem otevřela závěr, rozletěl se na kousky. Nevěděla jsem, co mám dělat, zkusila jsem tam dát zásobník. Naštěstí to šlo zavřít, ale bohužel jsem pak musela otevírat a zavírat ručně, takže pomaleji. Pokaždé jsem navíc musela zvedat loket, což vás vyhodí z polohy a je těžké najít pak tu správnou, abych mohla dobře spustit ránu.
Vestoje jste pak střílela s náhradní zbraní.
Nejhorší bylo, když jsem si musela půjčit naší hodně "old-schoolovou" zbraň, co máme jako rezervu.
Rozhodilo vás to při střelbě vestoje hodně?
Vzhledem k tomu, že celé kolo jedete s tím, že budete střílet s rezervou, se kterou jste v životě nestříleli... Každou zbraň máme udělanou na míru, každý centimetr je vymyšlený, aby vám to vyhovovalo. Nemohla jsem mířit ani spouštět. Na konci na spoušti mám navíc udělanou kuličku, cítím tam ostrý hrot a tím se to spouští. Ale tady vůbec nic nebylo. Myslela jsem, že tam chybí spoušť. Strašný. Tři trestná kola člověku taky moc nepřidají. Trochu jsem se zalykala, bylo mi to tak líto, že mi začaly mi téct slzy. Narušovalo mi to dech, tak jsem se začala po dvě stě metrech dusit. Pak už jsem věděla, že to absolutně nestačí ani na sobotní start ve stíhačce a jen tak jsem to kolo dojela.
Trenér Rybář o diskvalifikaci "Gábina si zbraň sundala z ramen ještě před zastavením u stojanu s rezervní zbraní. Pravidlo přitom výslovně říká, že závodník musí během této manipulace stát na místě." |
Nepřimrzaly vám slzy při jízdě?
Až taková zima tady naštěstí nebyla. Nepamatuju si, že by se mi něco podobného stalo při závodě. Ale jsem ráda, je to cenná zkušenost. Možná je dobře, že se to stalo teď a ne na olympiádě. Kdyby se to stalo na olympiádě, to by mě snad odvezli. Nevím, co bych pak na střelnici dělala.
Vy jste měla nějaký problém se zbraní předtím? Byla porušená?
Ne. Prostě někdy součástka rupne. Už to mám hodně let, součástka prostě praskne a je konec.
Co bude s malorážkou dál?
Vzhledem k tomu, že je tady zástupce firmy, která nám obstarává materiál, půjdu s trenérem Ondřejem Rybářem vybrat nějaký vhodný kus, který dostatečně nahradí ten můj starý. Doufám, že součástka, kterou tam mám na míru, zůstane neporušená a chyba bude jen uvnitř v nějaké součástce, co máme všichni stejné. Jinak nevím, co bychom teď dělali. Když s tím střílíte odjakživa a najednou vám to někdo vezme, hodně to bude chybět. Zvlášť teď, když na tom tak záleží.
V sobotu poprvé vynecháte individuální závod sezony. Co budete dělat?
Doufám, že to nahradím výživným tréninkem, ale ještě jsem nemluvila s trenérem Rybářem. Jsem zvědavá jestli mi dá trošičku odpočinek, že jsem si mákla na trestných kolech anebo mi dá pořádnou ťafku. Uvidíme.
Před olympijskými hrami se pravděpodobně ocitnete bez žlutého dresu vedoucí ženy Světového poháru. Může vám to psychicky pomoct od tlaku?
Nevím. Nepřemýšlela jsem nad tím. Asi to tak mělo být. Další část sezony je před námi a doufám, že v té budu mít víc štěstí. Když se to teď nepovedlo.
Co jste si vůbec říkala, když jste viděla tu rozbitou zbraň?
Věděla jsem, že i kdybych zastřílela bezchybně, ztráta by kvůli tomu byla taková, že bych na první desítku nestačila. Říkala jsem si, že bych chtěla bojovat o stíhačku. Mám zásadu, že i když se závod nevyvíjí podle přestav, tak bojuju až do konce. Když se jednou člověku nezadaří ve střelbě a pak psychicky to vzdá, tak když to přijde v příštím závodě, kde třeba spousta lidí může také chybovat, bude vám to pak chybět. Dneska když jsem ale dostávala informace po trati, že to už nemá cenu, tak jsem to po polovině kola dojela, tak jako bych o první desítku nejela.
Stalo se vám někdy, že jste poslední kolo probrečela?
To si nepamatuju. To je asi také premiéra. Nepamatuju si, že by se mi podobná situace stala.
Jaký to byl pocit v cíli? Zlost?
Spíše taková bezmoc. Jako když vás někdo hodí do vody a vy neumíte plavat. Vím, že pro ten závod jsem udělala, co jsem mohla, běželo se mi hezky, měla jsem dojem, že to odsýpá. A když člověk ví, že byl i fyzicky připraven a teď se proti vám spikne i technika, tak to je strašné zklamání.
