Jen na jeden z obou závodů, na Ytong Bohemia tour, se cyklista připravoval. Týden byl na Šumavě, kde vymyslel taktiku: pokusím se rozhodnout hned v úvodu, aby byl klid. Podařilo se mu to. Dokonce se dostal do takové pohody, že si spletl nástup na časovku, zpozdil se o sedmatřicet vteřin. I tak ji vyhrál o půl minuty. "Napřed jsem si říkal, že by byla dobrá frajeřina říkat, že jsem to udělal schválně. Ale opravdu jsem si spletl rozpis. Proto jsem přišel na start pozdě," přiznal cyklista.
A jak trénoval na brněnské mistrovství republiky na dráze? Nijak. "V pondělí jsem jel na nákup, v úterý po silnici čtyřicet, ve středu devadesát kilometrů. Ve čtvrtek jsem odpočíval a dost pozdě večer jsem si montoval kolo," líčí Sosenka. Na dráze nejel bezmála dva měsíce. Přesto upoutal pozornost. Jako kdyby měl v nohou dynamit. "Dráhař na silnici by to měl horší, ten by do kopce nevyjel. Ale já jsem sprinter, časovkář. Dorostenecké roky na dráze se nedají zapomenout. Jak se to člověk jednou naučí, tu techniku a rychlost, už to v něm zůstane," tvrdí Sosenka, bývalý dráhař. "I tehdy jsem jezdil víc na silnici. Táhlo mě to tam. Po přechodu k dospělým už nebylo co řešit."
Dokáže balancovat mezi dráhou a silnicí jako tenista, střídající antuku a trávu. "Takhle se může cítit dráhař, který jde ze dřeva na beton. To je jako tráva a antuka. Ale silnice a dráha? To je, jako bych srovnával tenis s badmintonem." V říjnu, po mistrovství světa, které by jako vrchol sezony nejraději vyměnil za olympijskou časovku v Sydney, se Sosenka bude rozhodovat, co dál. Láká ho nově vznikající italský profesionální tým. Uvažuje, že s ním podepíše jednoletou smlouvu. "Už vím, že by se mnou počítali na Tour de France. Chtěli by i Milana Kadlece, o to je to lákavější. Ve dvou by se to líp táhlo." Do čtrnácti dnů by se měl dozvědět víc.
S přestupem nespěchá. Už jednou odmítl nabídky profistájí a zůstal doma, když si myslel, že mu to pomůže do Sydney. Nepomohlo. Přesto nelituje. "Hodně jsem se zlepšil, určitě se mi to vyplatilo."
