Mohlo se zdát, že bude plavat věčně. Po dvě dekády byla Soňa Bernardová synonymem pro české synchronizované plavání, její jméno najdete ve výsledcích olympiády v Sydney z roku 2000 i té v Riu z loňska.
Alžběta Dufková
Tento týden však při světovém šampionátu v Budapešti zaujala nezvyklé místo. Místo v bazénu stála na jeho břehu.
„A snažila jsem se pomoci všemi znalostmi, co jsem za ta léta posbírala,“ sděluje jedenačtyřicetiletá advokátka z Brna.
Její rady letěly k uším dlouholeté partnerky Alžběty Dufkové a benjamínkovi na světové scéně Sabině Langerové. „Snažím se vychovat nástupkyně, abych nemusela závodit do důchodu. Pevně věřím, že se chytnou a já už nebudu v plavkách zapotřebí,“ oznamuje Bernardová svůj odchod ze scény.
Ale je to skutečně definitivní odchod? „Člověk nikdy neví, co bude. Pokud se něco stane, jsem připravena pomoci, protože mé zkušenosti se jen tak nevypaří,“ podotýká Bernardová. „Na druhou stranu nastal čas připravovat půdu pro ostatní, aby české synchro nebylo jen o Bernardové a Dufkové.“
Synchronizované plavkyně Soňa Bernardová a Alžběta Dufková při vystoupení na olympijských hrách v Riu. (15. srpna 2016)
Tahle éra trvala tak dlouho, že si mnozí nedovedli tu novou ani představit. Spousta lidí okolo vody věštila novému českému duu propad. „Moc se nám to nelíbilo, psychice to zrovna nepomůže,“ přiznává Alžběta Dufková. „Nějakou dobu už plavu a viděla jsem, že to se Sabčou vypadá velice slušně. A jsem ráda, že to viděli i rozhodčí.“
Začátek na stejném místě
Konečná 23. příčka na první pohled nevypadá nijak oslnivě, ale při zvážení souvislostí dopadla premiéra nové dvojice docela slušně. „V technickém programu jsme skončily dvacáté a jen o tři setinky bodu nám uteklo 18. místo, na kterém jsme se Soňou byly v Riu,“ připomíná Dufková. „Takže vlastně začínáme na stejném místě, na kterém jsme předtím se Soňou skončily.“
A to vůbec není zlé, když se vezme v potaz, že nová dvojice se společně „vylaďuje“ teprve od února. „Většinou se sestava složí už v září a piluje se celý rok. My jsme to musely zvládnout narychlo,“ upozorňuje Dufková. „Víme, že máme neuvěřitelné rezervy. Spolupráce nás ohromně baví a rády bychom to směřovaly k první desítce. Za rok práce můžeme být úplně někde jinde.“
Pro Dufkovou se jedná o restart. S Bernardovou se podívala na tři olympiády, jenže v posledních letech už jejich výkonnost stagnovala. Ze 14. pozice v Londýně sklouzly v Riu o čtyři stupínky níž. „Nechci, aby to vyznělo špatně, ale synchro se pořád posouvá a zrychluje. A nemůžeme po Soně chtít, aby švihala nohama jako dvacetileté Rusky,“ líčí Dufková.
Pozor, v těch slovech nehledejte projev neúcty. Ale ani takový kalibr jako Jaromír Jágr zkrátka nehraje po čtyřicítce tak jako na vrcholu sil. Na šanci v mezinárodních vodách navíc v Tesle Brno, která je i díky podpoře z centra sportů ministerstva vnitra bezkonkurenční líhní akvabel v Česku, čekají další zájemkyně.
Což vidí i Bernardová. „Nechtěla jsem blokovat mládí cestu vpřed,“ říká. A své následnice chválí: „Na to, že to byl nový start, se uvedly dobře. Vykročily správným směrem a mají kam stoupat. Teď je to o tom, aby nepolevily v úsilí a vytvořil se tým, v němž bude konkurence a motivace. A myslím, že se to povedlo.“
Zvýšený hlas? Víme, že je to potřeba, hlásí Dufková
Sedmadvacetiletá Dufková od mladších kolegyň čerpá nový příval energie. A zároveň si zvyká na roli „šéfky“ – zatímco Bernardová je o plných 14 let starší, Sabině Langerové je teprve dvaadvacet.
„Se Sabčou to máme nastavené hodně v přátelské rovině. Snažím se do ní i dalších holek natlačit co nejvíc zkušeností, co jsem nasbírala. A ona je aktivně přijímá, což je bezvadné, protože ne vždy je člověk ochoten rady přijmout,“ pochvaluje si Dufková, která si s novou kolegyní vyhoví i na suchu. „Se Soňou jsme vycházely bez problémů, ale se Sabčou jsme si přece jen věkově blíž, máme společné přátele a pojí nás víc věcí i mimo bazén.“
S Bernardovou nyní tak trochu hledá nové nastavení. Vztah dvou závodnic se nyní proměnil v pozici svěřenec–trenér. „Soňa je persona sama o sobě. V posledních letech se to mezi námi trošku srovnávalo, teď se musíme naučit spolupracovat na jiné úrovni. Beru to tak, že ona je teď trenér, ale tím, že jsme spolu dlouho byly na stejné úrovni, tak si taky chci něco říct,“ osvětluje Dufková.
Jak je její bývalá parťačka přísná? „Občas zvýší hlas, ale my víme, že je to zapotřebí,“ směje se Dufková.
Pokud s Langerovou udrží nastolený kurz, okusí za tři roky v Tokiu už čtvrtou olympiádu. Vyrovnat pět účastí Bernardové se však nechystá. „Většinou akvabely končí kolem třicítky a tak to mám v plánu i já. A chtěla bych, aby už v té době byly nachystané nástupkyně,“ hlásí.
