„Letos jsme si chtěli play-off hlavně užít, netlačit tolik na pilu. Podle toho taky vypadala naše sestava. Máme tým s věkovým průměrem 23 let. A nebýt mě, byl by ještě daleko mladší,“ usmíval se sedmatřicetiletý pálkař.
V kolik hodin jste šel spát po posledním zápase v Ledenicích?
Nejprve jsme absolvovali veselý přesun domů, pak jsme se sešli s fanoušky na hřišti a slavili s nimi dlouho do noci. Spal jsem asi jen tři hodiny. (směje se)
Některým členům týmu ale ještě nebylo 18 let. Například Lukáši Hospodkovi je teprve šestnáct. Ten se také zapojil do zapíjení titulu?
(usmívá se) No my jsme ho trochu zkoušeli, že mu jako nalejeme, ale on je velmi zodpovědný a slušný. Celou dobu pil jenom limonádu. Fakt nekecám.
Loni jste v rozhodujícím zápase chyběl kvůli zlomenině zápěstí, takže předpokládáme, že letos jste si boj o titul užil dvojnásob. Nebo ne?
Málem ne, protože shodou okolností jsem ve třetím finále dostal úder přímo do prstu, který mi okamžitě natekl. Říkal jsem si: To snad není možné, já budu mít zase zlomenou ruku. Ale naštěstí jsem to nějak vyledoval. Nemohl jsem znovu chybět. I kdybych si měl prst zatejpovat.
Skoro to vypadá na počátek jakési brodské tradice. Zraněná ruka Karla Kadečky avizuje blížící se zisk titulu?
(směje se) Proč ne, kdyby nám to mělo nosit štěstí i v budoucnu, tak svoji ruku klidně obětuju.
Už jsme zmiňovali mladíky v brodském týmu. Co říkáte jejich výkonům?
Byli úplně úžasní. Absolutně nechápu, jak můžou tihle mladí kluci, kterým není ještě ani dvacet let, hrát takhle skvěle ve finále chlapské extraligy. Myslím, že je to úžasná vizitka práce našich trenérů s mládeží. Smekám před všemi, hráli fakt výborně. Beze strachu, žádná nervozita. Prostě se z toho nepodělali.
