Jihočeskému týmu se pokusí pomoci získat třetí titul v řadě. „Co bude dál, to nevím. Věk člověk nezastaví,“ říká skromně hráčka vnějšího pole.
Už přešel smutek z nepostupu do Tokia?
Pořád je to těžké, protože jsme tomu věřili. Hráčky, trenéři i další lidé kolem týmu. Všichni jsme měli sen a celý tým tomu obětoval hodně. Na druhou stranu musíme uznat, že Italky byly nejlépe připravené a postoupily zaslouženě. Měly nejlepší obranu i útok.
V Nizozemsku jste po vysoké výhře nad Francií hrály s italskými favoritkami ihned druhý zápas.
Na Francii jsme si věřily. Nechtěly jsme ten zápas podcenit, ale zvládly jsme ho poměrně v pohodě. Popravdě jsme si věřily i na Italky, protože jsme se na ně dlouho připravovaly a byl to jen jeden zápas, který je potřeba zvládnout.
Prohrály jste těsně 0:2. Co šlo udělat jinak, lépe? Protože o vašem nepostupu z kvalifikace bylo po prohře téměř rozhodnuto.
Je pravda, že zápas rozhodoval skoro o všem. Že máme Italky ve skupině a hrajeme s nimi hned druhý zápas, jsme braly a byly za to rády. Cítily jsme to jako výhodu. Zápas to z naší strany nebyl vůbec špatný. Jako jediný tým jsme na kvalifikaci dokázaly s Itálií hrát bodově vyrovnaný zápas. Bohužel jsme se nedokázaly na pálce prosadit proti Gretě Cecchettiové.
Ale věděly jste, jak na ni.
Ano. Měly jsme ji dobře nastudovanou a byly na ni připravené. Věděly jsme, že bude většinou házet padavé nadhozy, ale prostě i tak jsme se tomu nedokázaly přizpůsobit.
Vidět to bylo při obsazování met, že?
Přesně tak. Oproti vzájemnému zápasu na domácím mistrovství Evropy šlo tady o všechno. Bylo to vidět na přístupu, taktice i průběhu zápasu. Musím říct, že se nám dařilo v obraně a Verča Pecková házela velmi dobře. Víceméně jsme všechno pochytaly, ale ani na Evropě a ani na kvalifikaci jsme se nedokázaly prosadit na pálce.
Proč to nešlo?
Cecchettiová přijela ve skvělé formě a prostě dominovala. Nedokázaly jsme se dostat dále než na první metu.
Co jste si říkaly před nadstavbou, kde ještě teoretická šance na postup byla? Jenže v dalším zápase jste prohrály s Velkou Británií 2:4, když jste se bodově prosadily až v samém závěru zápasu.
Šly jsme bojovat. Dokud byla šance, chtěly jsme se o olympiádu poprat. Popravdě ale nevím, proč to s Britkami nevyšlo. V první směně jsme měly obsazené dvě mety. Více jsme bohužel nedokázaly uhrát. To byla škoda. Jejich nadhazovačka neházela až tak dobře a byla tam šance.
Co další kariéra? Máte ještě chuť reprezentovat, nebo už se soustředíte na klubovou úroveň?
To zatím neumím říct. V reprezentaci skončil kvalifikací jeden cyklus a je možné, že bude generační obměna. Uvidíme, jak se vše bude v dalších měsících vyvíjet. Na klubové úrovni jsem v Ledenicích spokojená. Jsem tam už čtvrtou sezonu, a pokud budu někde pokračovat, tak to bude asi tam…
Po letní přestávce vás čeká konec základní části a play off domácí soutěže. S Joudrs Praha hrajete o první místo po základní části.
A pokusíme se ho uhrát. Cílem ale je být hlavně do druhého místa, protože to znamená rovnou postup do semifinále. Můžeme pak pošetřit síly, udělat rychlé soustředění a jít na vrchol sezony. Věříme si na titul a chceme třetí v řadě.
