S trochou nadsázky se dá říct, že softballisté Havlíčkova Brodu získali poslední medaili, která jim dosud v české extralize mužů chyběla. Po dvou mistrovských titulech v řadě totiž tentokrát ve finále nejvyšší soutěže podlehli Tempu Praha 2:3 na zápasy. A museli se tak smířit „jen“ se stříbrem.
„Dotáhli jsme to nejdál, jak to šlo. Do pátého zápasu. A ten skončil nejtěsnějším možným rozdílem jednoho bodu,“ komentuje trenér Hrochů Tomáš Siwek klíčovou sobotní porážku 1:2.
„Prohra ve finále vždy zamrzí. Pro mě je lepší skončit třetí než prohrát souboj o titul,“ říká šéf havlíčkobrodského klubu Dušan Šnelly. „Ale znovu jsme potvrdili, že patříme do české špičky. Protože finále mistrovství republiky jsme letos hráli nejen v mužích, ale také v dalších třech mládežnických kategoriích.“
A slova chvály má i kouč Siwek. „Samozřejmě, bezprostředním pocitem po prohraném finále je zklamání. Ale přeci jen... V konečném pořadí jsme druzí. A to myslím, že určitý úspěch je,“ usmívá se.
Žádný jiný český softballový klub v posledních třech letech nedosáhl na podobné výsledky. „Tři roky po sobě jsme finále hráli s jiným soupeřem,“ připomněl Siwek, že před dvěma lety Hroši přehráli pražské Spectrum a loni Ledenice.
Navíc Brod znovu omladil svůj už tak hodně talentovaný kádr. „Oproti loňsku odešel zkušený Tomáš Jelínek,“ zmiňuje Šnelly třicetiletého bývalého reprezentanta.
„Místo něj se do kádru dostali dva osmnáctiletí kluci. Takže dnes máme v sestavě deset juniorů a asi čtyři pět seniorů. Proto jsme taky dominovali juniorské extralize, protože kluci hráli za muže,“ pochvaluje si. „Takže finálová porážka teď sice zamrzí, ale z pohledu do budoucna a složení týmů se určitě nemáme čeho bát,“ je přesvědčen Šnelly.
Absolutorium za výkony v letošní sezoně včetně finále zaslouží především nadhazovač Michal Holobrádek. „Když srovnám finálovou sérii s předchozími ročníky, určitě jsme byli ve všem horší. Jediné, proč jsme hráli finále, byl nakonec Michalův výkon,“ myslí si Šnelly. „Ten se naopak oproti loňsku ještě o dost zlepšil. A to ho od třetího zápasu limitovalo zranění.“
Přesto to nestačilo. „Na Michala byly v průměru dva odpaly na zápas, náš problém byl ale v útoku. Kdybychom měli trošku lepší pálkařskou formu, tak jsme nemohli prohrát,“ je přesvědčen Šnelly.
„Ve finále házeli dva nejlepší nadhazovači, kteří momentálně v Česku jsou. A podle toho to vypadlo,“ říká Siwek. „V tu chvíli to nebyl pálkovací sport, ale spíš polařský. Rozhodovaly drobnosti v obraně.“
