„Byla to taková nešťastně rozepsaná termínovka, protože třeba teď už spoustě lidem začala dovolená,“ povzdechl si osmatřicetiletý lídr brodských Hrochů Karel Kadečka. „Měli jsme hodně absencí, takže jsme postavili spíš juniorku než muže. A podle toho to taky dopadlo,“ vysvětloval čtyři porážky ze čtyř domácích zápasů. Dvakrát Hroši prohráli s Ledenicemi a dvakrát s pražským Spectrem.
Říkáte, že jste si mezi spoluhráči připadal ještě o něco starší než obvykle?
Přesně tak, normálně jsou kolem mě dvacetiletí kluci, a teď jim bylo maximálně sedmnáct. Je neuvěřitelné, že tu naši už takhle dost velkou mateřskou školku dokážeme ještě dál omlazovat. (směje se)
Poslední červnový víkend z pohledu BroduHavl. Brod – Ledenice 2:14 |
Výsledkově nevyšlo ani jedno utkání, ale co herně?
První dva zápasy s Ledenicemi byly strašné. Už taky proto, že jsou letos opravdu hodně dobré. Těm prostě nešlo v sestavě, kterou jsme dali dohromady, vůbec konkurovat. Ale se Spectrem už to bylo slušné. Mohli jsme vyhrát minimálně jednou. Soupeř musel výsledek otáčet.
Jak jste se prali s horkým počasím?
Musím říct, že to byl docela masakr, protože jsme hráli v pravé poledne a pak ve dvě odpoledne. Ale zvládnout jsme to museli.
Kvůli nedávnému světovému šampionátu jsou letos v extralize dost velké zápasové pauzy. Teď se třeba bude hrát zase až v polovině srpna...
Ono to tak bývá, aby si hráči aspoň pár týdnů v létě oddechli. Takže teď si dáme pauzu a pak už se vrhneme na trénink, abychom zvládli tu nejdůležitější část sezony.
Jinými slovy ze čtyř zmiňovaných porážek v řadě a aktuálně děleného šestého místa v tabulce si těžkou hlavu neděláte?
Ne, protože do play off jdou stejně všichni. Navíc prvního nadhazovače Michala Holobrádka teď máme v Americe, takže počkáme, až budeme zase komplet. A v srpnu, potažmo v září a v říjnu do toho musíme dát maximum.
Když už jste zmínil Ameriku, vy jste přece také každý rok odlétal v tuhle dobu za moře...
To je pravda, ale letos jsem se rozhodl vynechat, aby si mě užila rodina a moji psi. (usmívá se) Pojedu zase až za rok.
„Je neuvěřitelné, že tu naši už takhle dost velkou školku dokážeme ještě dál omlazovat.“ |
Když se vrátím k nedávno skončenému světovému šampionátu, jak jste si ho užíval v roli diváka?
Spolukomentoval jsem zápasy pro Českou televizi, takže jsem měl možnost si vyzkoušet softbal zase z trochu jiné stránky. A bylo to moc příjemné.
Coby dlouholetou oporu české reprezentace vás nesvrběly ruce, netáhlo vás to na hřiště?
To víte, že svrběly, ale jsem realista. Pořád jsem rád, že hraju aspoň za klub, to si užívám. Tady jsem měl navíc trochu jinou pozici. A musím přiznat, že před kamerou a za mikrofonem jsem měl takového adrenalinu, že jsem ani nestačil klukům závidět. (směje se)
Co jste říkal konečnému osmému místu?
Podle mě je adekvátní. Prvních pět šest týmů je pořád ještě jinde. Pro mě není konečný výsledek ani překvapením, ani zklamáním.
