„Beru to jako koníček. Jezdíme na závody bez sad gum, bez mechaniků a obytných přívěsů, ale pak soupeře umravňujeme časem,“ usmívá se pilot.
Jízda do vrchu však patří až do posledních let jeho kariéry. Od roku 1971 jezdil výhradně rallye, které ho za srdce chytily nejpevněji.
„Před osmi lety jsem se dal na vrchy a na okruhy, které nejsou tak náročné časově ani finančně. Okruhy mě ale nenadchly, zvlášť, když pak znáte jen Brno a Most, stále dokola,“ vzpomíná Šnajdr.
„Co si v rallye a závodech do vrchu rozbijete, to si rozbijete sám, nikdo do vás nenabourá. Tohle na okruzích vůbec neplatí,“ ví pilot z vlastní zkušenosti.
Když v roce 1991 hledal auto, se kterým by odstartoval svou vrchařskou kariéru, uspěl u kamaráda v Ústí nad Labem.
„Poznal jsem, že Suzuki Swift je super auto už v sériovém provedení. Dobré surové těsto, které se dá ještě vypiplat. Ukazuje se to i dnes, kdy je auto stále více než konkurenceschopné,“ pochvaluje si Vladimír Šnajdr.
Motor Suzuki má objem 1315 kubických centimetrů, zatímco agregáty soupeřů mají objem 1,4 litru. Přesto nestačí. „Myslím, že má výkon 140 koní, ale na brzdě jsem ho nikdy neměl. Od roku 1972 mám úsek z Mariánských Lázní na Vary, kde si vždycky vyzkouším, jak se motor podařilo vyladit,“ chlubí se jezdec.
V letech 1985 a 1987 byl soutěžním mistrem republiky ve třídě A 1600 s Volkswagenem Golf, později zkoušel štěstí s áčkovým Citroënem.
V lednu 2000 si na něho s nabídkou vzpomněl kamarád. Startoval v rallye Monte Carlo a potřeboval ledového špiona. To je osoba, která vyjede na trať rallye několik hodin před startem a dává posádce zprávy, jak to bude pod koly vypadat.
„Přemlouvat mě nemusel,“ usmívá se motorista, který příští rok oslaví šedesátku.
