Už dřív vyhrál závod Kontinentálního poháru či republikový šampionát. Svědčí mu návrat do minulosti s tréninkovými dávkami bouřlivého slovinského kouče, jenž nyní vede Turky.
Jejich opětovná spolupráce ovšem ještě není stvrzena smluvně, proto se Janda tématu Bajc vyhýbá. Je na něm však znát, že je v uvolněné náladě. "Když forma stoupá, potěší to na duši." A pustí se do typických žertů. V čem jste jiný? "Mám o rok víc."
A po fyzické stránce?
Myslím, že jsem na tom líp.
Čím to?
Změnila se spousta věcí. Najel jsem na daleko větší objemy tréninku, víc síly, dynamiky. Cítím, že jsem silný. Noha se na hraně můstku zase odráží, ne že ji pouze přejíždí. A vrátil jsem se ke staré technice. Dva roky mě učili novou, ale už jsem na to starý. Mám před sportovním důchodem, to je, jako byste úředníka chtěli učit kuchařem.
Kdo vás ke změně nasměroval?
Trenér, s nímž jsem prožíval nejkrásnější léta sportovního období.
Takže Vasja Bajc. Byl jste za ním trénovat?
Toto téma bych nechal teď být.
Proč?
Nechci někomu způsobit problémy. Až se o té situaci dá mluvit, promluvím. Bude to během příštích dvou týdnů.
Zmínil jste, že jste před sportovním důchodem. Pomýšlel jste na něj?
Na jaře už jsem se poohlížel po nějaké práci. Ale díky Dukle a panu Jindrovi (manažerovi) jsem u toho zůstal. Podrželi mě. Proto jsem to možná nezabalil.
Už jste hledal konkrétní práci?
Ano. Celý rok cestuju. Takže bych zase seděl v autě a dělal obchoďáka. Ale řekli mi, ať radši zůstanu u sportu.
Asi to byla dobrá rada. Co musíte udělat, aby forma vydržela do zimy?
Nevím. Dva roky jsem byl na vrcholu, pak jsem spadl úplně na dno a teď jsem se od něj snad trochu odrazil.
Do zimy je daleko. Začíná za dva měsíce, čeká mě hodně práce, tréninků, skoků. Může se stát cokoli.
Ale zvedlo se vám sebevědomí tak, že můžete začít zase vyhrávat?
To je otázka do pranice. Závod může vyhrát kdokoli.
A Jakub Janda?
Zacházíme někam, o čem se bavit nechci. Takové otázky nemám rád.
