Růžová kombinéza eD system Bauer Teamu mezi ženami letošního Vasova běhu znovu pořádně zasvítila. Celý závod se Kateřina Smutná pohybovala na medailové pozici. Rychlé tempo rozjela hned od úvodních kilometrů Lina Korsgrenová, která pak dokázala reagovat i na dojetí Brittou Johanssonovou Norgrenovou a ve velkém stylu, s více než šestiminutovým náskokem si dojela pro suverénní vítězství ve Vasově běhu.
Norgrenová jela prakticky celý závod na druhé pozici, která jí patřila i v cíli, a o třetí příčku bojovala Kateřina Smutná. Nejdřív setřásla Astrid Slindovou, pak si poradila i s dotírající Idou Dahlovou a dojela si pro parádní třetí místo. Na stupních vítězů slavného závodu tak stála počtvrté v řadě, potřetí za sebou jí patřila bronzová pozice.
„Jsem maximálně spokojená! Na víc nebylo a třetí místo je super, jsem za něj strašně ráda. Ani jsem v to nedoufala po těch čtvrtých a pátých místech v minulých závodech. Další brambory bych už snad nepřežila,“ smála se po dojezdu nejlepší česká závodnice. „Dneska mě poprvé nebolela ani záda, která mě trochu trápila v posledních závodech, takže i díky tomu se to možná povedlo. Na konci mi ale šeredně docházelo a posledních deset kilometrů bylo nekonečných.“
Druhá žena eD system Bauer teamu Roxane Lacroixová dokončila letošní Vasův běh na výborném jedenáctém místě.
Podobně jako před dvěma lety byly barvy Bauerova týmu vidět v první části závodu díky Janu Šrailovi, který odjel úvodní kilometry na čele a postupně si připsal i body na vrchařské a sprinterské prémii. Ve zhruba desetičlenné vedoucí skupince se držel až do čtyřicátého kilometru, pak začal ztrácet a postupně odpadali i další závodníci.
Ve velké skupině pronásledovatelů figurovali další členové eD system Bauer Teamu - Alexis Jeannerod a Ilja Černousov. I tato skupina se ale později rozpadla na menší a do čela závodu se z ní probojovali Stian Hoelgaard a Petter Eliassen. Tahle dvojice si náskok udržela až do cíle a o vítězi se rozhodovalo v závěrečném spurtu, který ovládl Eliassen. Nejrychlejším mužem Bauerova týmu byl 57. Ilja Černousov, o dvě příčky za ním dojel Alexis Jeannerod a Jan Šrail skončil na 166. místě.
Seriál dálkových běhů na lyžích Visma Ski Classics teď čekají poslední tři závody. Prvním z nich bude norský Birkebeinerrennet 21. března.
Řezáč: Můj nejlepší výsledekStanislav Řezáč potvrdil při svém 22. startu v devadesát kilometrů dlouhém Vasově běhu svoje vytrvalecké kvality a v cíli se objevil jako první z Čechů. „Věděl jsem, že to bude těžké. Hodně sněžilo, v podstatě existovala jediná stopa a téměř se nedalo předjíždět. Sedmnáctá příčka v cíli je můj nejlepší letošní výsledek,“ pochvaloval si Stanislav Řezáč po závodě. Bezmála šestnáct tisíc startujících v letošním ročníku Vasova běhu se postavilo délce trati, hustému sněžení a soupeřům. Stanislav Řezáč v barvách českého Slavia pojišťovna Sport Teamu se poslední dva týdny věnoval intenzivní přípravě na závod, který je pro něj tradičním vrcholem závodní sezony. „Vasák je extrém po všech stránkách, 90 kilomterů je už opravdu dálka. Zároveň je to parádní závod a skutečný maraton, prvních padesát kilometrů nic neznamená. První třetinu závodu sněžilo, od včerejšího večera napadlo asi dvacet centimetrů sněhu, a byla tedy jediná stopa, kterou se dalo jet. Bylo to mimořádně těžké, jak jsem předpokládal,“ říká Stanislav Řezáč. V průběhu závodu se posunoval ze čtvrté desítky postupně dopředu a postupně se dostal na první pozici mezi českými závodníky. Na Hökbergu, dvacet kilometrů před cílem, se Řezáč pohyboval na jedenadvacáté pozici. „Vím, že na Hökbergu je nutné být někde vepředu, jinak na posledních dvaceti kilometrech, když už má závodník za sebou sedmdesát kilometrů, je šance na solidní umístění opravdu malá. Držel jsem se ve skupině, která dojela na Oxsbergu tu skupinu, která měla místy náskok i tři a půl minuty. Snažil jsem se držet v té skupině a nenechat si to ujet,“ vypráví Řezáč. Posledních pět kilometrů bylo podle Stanislava Řezáče pro letošní výsledek rozhodujících. „V té větší skupině bylo zásadní, kdo je kde na pozici ve vláčku. Cítil jsem se docela dobře, tak jsem to risknul a jel do toho hlubokého, což mi nakonec posun blíž k první desítce nepřineslo, ale aspoň jsem to zkusil. Důležité bylo taky občerstvování a já chci poděkovat tátovi a svému týmu, protože během celého závodu to fungovalo a všude byli včas - to není snadný úkol,“ říká Řezáč. Se svou sedmnáctou příčkou byl nestor světového dálkového lyžování nejrychlejším z českých závodníků. „Těší mě, že se mi letos na Vasáku podařilo potvrdit, že klasické lyžování není příliš limitováno věkem, dokonce ani v první dvacítce, o všech 16 tisících ostatních nadšenců na startu nemluvě,“ uzavírá Řezáč. |
