"Co jsem slyšel, tak je to největší derby, chodí plná hala," těší se sedmadvacetiletý Jurík, který už měsíc laboruje se zraněným stehenním svalem a úvod soutěže tak nestihne.
Život obou je spjatý se Žilinou. Jurík se narodil jen 20 kilometrů odtud, v Martině. "Ale vyrůstal jsem v Žilině." Tudíž ve stejném městě jako Futo, s 208 cm děčínský obr.
"Už v dorostu jsme spolu hráli a pak se naše cesty stále křížily," popisuje Futo. "Jeden dres jsme oblékali v Žilině i naposledy v Komárně. Soupeři jsme byli pouze jediný rok, on totiž odešel do Komárna dřív. Já mezitím působil ještě v druholigové Povážské Bystrici."
Ani jeden neváhal, když dostal nabídku. "Byl by hřích odmítnout klub jako Děčín. Vyčítal bych si do konce života, zůstat zašitý v Komárně," upřímně pravil Futo.
V Děčíně uzavřel smlouvu o chvíli dřív. "Marek se pak umě informoval a dva tři týdny poté podepsal i on," přibližuje. "Věděli jsme, že budeme kousek od sebe. V rámci možností se navštěvujeme."
A také se špičkují. "Nějaké hecování už proběhlo. Děčín má ale daleko vyšší ambice než my," nezapírá ústecká posila Jurík, nejlepší střelec slovenské ligy 2004/05. "Neříkám však, že bychom se podceňovali, budeme se snažit nad nimi zvítězit. A pak se můžeme hecovat dál."
Když se spolu baví, informace o svém klubu před kamarádem-protivníkem takticky zamlčí. "Do detailů nezacházíme," přikyvuje Jurík.
Futo, který se těší na příjezd těhotné manželky, namítá: "My se o basketu moc nebavíme. A když už, tak o jiných klubech. Nebo o našich dalších kamarádech Gavlákovi z Kunína a Šoškovi z Prostějova."
Znají se dlouhých deset let, zahrnují se chválou. "Jurík je jako hráč maximalista. Má jedinou chybu: že ho berou jako střelce, ale nikdo si nevšímá, že také fantasticky brání," ukázal o rok mladší Futo na silnou stránku svého parťáka. Jurík vyzdvihuje Futovu přesnou ruku: "Je sice pivot, ale rád střílí, spíš zvenku než pivotmanské věci."
