Slet skautů? Ne, svátek sportu za půl miliardy

Duisburg, Praha - Na břehu vodního kanálu v německém Duisburgu nadšeně křičí pět tisíc fanoušků, na tribunu už se víc lidí nevejde do cíle kilometrového závodu sviští česká loď. "Tempo jsme vystupňovali do maxima, málem jsme tam chcípli. V cíli jsme nemohli ani mluvit, jen jsme leželi mrtví v lodi," vypráví Petr Klíma, jeden z hrdinů.

Česko v pondělí večer získalo zlato. Dračí loď s 22člennou posádkou křepčila radostí, poslechla si hymnu, viděla vlajku stoupat na stožár.

Slávy bylo jako na olympiádě, jenže už v noci nasedli kanoisti do autobusu a po 10 hodinách jízdy hlásili: "Už jsme v Praze u Žlutých lázní, musíme do práce. Všechno jsme si platili ze svého, dostali jsme jen společné oblečení."

Ne, nejsme na olympiádě, ale ta akce je podobně velká, jen ne tolik slavná a sledovaná. V německém Duisburgu se konají 7. Světové hry, svátek neolympijských sportů a největší sportovní akce roku 2005.

Bitvy v přetahování lanem sleduje 20 tisíc lidí, rokenrol se tančí v městském divadle, skáče se padákem, hraje se squash, kulečník, bowling, pétanque, házená na pláži, americký fotbal, soutěží se i v rybolovu.

NEJ Světových her
■ Nejtěžší: jihoafrický sumista Somerville Stanley váží 198 kg.
■ Nejmenší: Ruska Olesja Lafinovová měří 131 cm a soutěží s činkou v silovém trojboji.
■ Nejvyšší: hromotluk Florian Bambuch nejde přehlédnout: má 207 cm a nohu s číslem 52.
Za Německo hraje americký fotbal.
■ Nejmladší: Maximu Kyselevovi bude v říjnu teprve 13, na ruské dračí lodi dělal bubeníka.
■ Nejstarší: Alfred Robert Grüniger ze Švýcarska oslaví 66. narozeniny a s prutem závodí v rybolovných technikách.
■ Nejexotičtější sport: přetahování lanem, ještě v roce 1920 patřilo mezi sporty olympijské. Dvě party siláků jsou proti sobě zapřené, přetahují se na 30metrovém laně v bagančatech.

Sportů je 40, přijelo 3500 závodníků z 90 zemí, na slavnostním zahájení zpíval argentinský tenor Cura a promluvil šéf Mezinárodního olympijského výboru Rogge.

"Ta akce nemá chybu. Nikdy jsem si nemyslel, že ještě zažiju olympiádu," říká kanoista Petr Procházka.

"Mezi olympiádou a Duisburgem jsou dva rozdíly: tady chybí olympijská vesnice, lidé jsou ubytováni v hotelech po sportech. A taky bezpečnost se tu nehlídá tak přísně," říká Zdeněk Šesták, mluvčí Českého olympijského výboru.

Štědří Němci připravili festival s rozpočtem půl miliardy korun. "Nečekejte žádný sraz skautů, půjde o velký sport," řekl Adolf Sauerland, primátor Duisburgu Českou výpravu tvoří 170 lidí v 16 sportech, milionem korun jim přispělo ministerstvo školství a ČOV za peníze pořídil společné oblečení. Další výdaje hradí jednotlivé svazy nebo sportovci sami.

"Každý z nás platil aspoň 5 tisíc, jsme chudý sport, praví amatéři. Zaplatili jsme, vyrazili a vyhráli," hlásil Petr Klíma, šéf z dračích lodí.

Desetidenní hry se konají každé čtyři roky. Menší sporty se chtějí ukázat, cítí šanci, že by se mohly prosadit na klasické olympijské hry. Vidí příklad badmintonu nebo plážového volejbalu, které nejprve zaujaly na neolympijské přehlídce.

Tentokrát o budoucí slávu bojují orientační běh, sumo, plavání s ploutvemi nebo frisbie čili bitvy s létajícím talířem.

Teklo pivo a rum. Parádní jízda

Telefon ztratil někde cestou a velel oslavě, kterou si bude parta z dračí lodě do smrti pamatovat. "Je to nádhera, když jedeš autobusem domů a ta žlutá placka visí dvaadvaceti lidem na krku," vyprávěl roztomile unavenýmhlasem veterán Petr Procházka řečený Čáp, nejslavnější člen české lodi, která na Sportovních hrách vyhrála zlato.

Sám jste zažil dvě olympiády, v Soulu 1988 a Sydney 2000. Vyrovná se jim zážitek z Duisburgu?
O třídu to překonává! Já v Sydney málem chcípnul, o půl metru jsme nepostoupili do finále, ale teď mám zlato. Rozumíš? Zlato!

To musela být oslava, co?
Než jsme nasedli do autobusu, utratili jsme 300 eur, a to byl jen aperitiv. Plánovali jsme sice sprchu, ale skočili jsme do vody, takže se hygiena nakonec vypustila. A cesta? Škoda mluvit. Milion a 200 tisíc piv, k tomu 100 tisíc rumů. Máme se všichni strašně moc rádi.

Takže je znát, že na dračích lodích poprvé seděly i ženy?
Tahle posádka se komplet sešla poprvé před 14 dny a od té doby žijeme ve velkém squatu. Holky – musí jich být na lodi aspoň 8 – tomu dávají jiný rozměr.

Přizpůsobujete se jim?
To se musí. Taktiku sice určí chlapi a loď je nepatrně pomalejší, ale holky makaly stejně jako my.

I kdyby s vámi mluvil úplně neznámý člověk, musel by poznat, jak jste nadšený.
Já jsem – a velice. V dračí lodi vás dostane týmová radost, násobí se dvaceti. To se nedá s normální kanoistikou vůbec srovnávat.

Takže jste měli v pondělí i společné nervy, ne? Jeli jste první rozjížďku, Němci pak v další zaostali o půl vteřiny a Rusové o vteřinu.
Věř mi, že já tušil, že ten nahoře nedopustí, aby nás chytili.

Jak jste Sportovní hry prožíval?
I když se tam lidi přetahují lanem a hrají americký fotbal, honosností je to akce srovnatelná s olympiádou. V Německu navíc mají prachy, takže se o sportovce postarali. U huby nás vzali jen tím, že jsme měli bezohledný program: během tří dnů čtyři závody. To je strašný záhul.

Už se těšíte na další hry? To by vám bylo 46 let.
Jo, docela si umím představit, jak závodím i za 4 roky na Tchaj-wanu. Na dracích se stárne pomaleji.

Na klasické olympijské hry už si nevěříte?
Ne, do takové kondice už bych se nedostal. Sportovní hry jsou zajímavou alternativou pro sporty, které nemůžou být na olympiádě. Řeknu ti, že jsem v Duisburgu cítil silný olympijský duch, úplně jsem čuměl, co se děje, když jsme tam dorazili. Škoda, že jsme si to nemohli ještě pár dní užít. Ale to víš, musíme do práce.