Před necelým měsícem uzavřel sezonu, ale hned se zase pustil do přípravy. Trochu nezvyklé v případě špičkových sportovců, ale svěřenec Richarda Schallerta pro to má vysvětlení.
„Je to proto, abych co nejdříve nabral nějaký objem a abychom se později mohli víc zaměřit na techniku. A na letovou fázi, která mi v uplynulé sezoně moc nešla,“ přibližuje, proč denně tráví dvě hodiny v posilovně. „Jde o práci s činkou, hlavně dřepy, hodně sérií a opakování. Na rukách to moc vidět není, ale na nohou jo, a ty jsou u skoku důležité“ ukazuje s úsměvem útlé paže.
Je to u vás obvyklé vstoupit do objemové přípravy hned po sezoně čili bez odpočinku?
Letos je to teprve podruhé. Předtím jsme všechno dělali později a pak to bylo příliš rychlé. Předminulá sezona sice byla výborná, ale spíš na začátku, ke konci už jsem šel s fyzičkou dolů. To se tentokrát změnilo, nohy vydržely až do konce. Na to je dobrý trénink hned po sezoně.
Jak na to reaguje tělo?
Zvykne si, že může dostávat nálož, i když si v sezoně neodpočine. Ale teď končíme, od pátku budu mít desetidenní volno, nanovo začínáme 25. dubna.
Neztratí se za tu dobu nabraná síla?
Jen trochu, ale stejně se nebudu válet. Budu hrát volejbal, golf... Ale žádný adrenalin, toho mám dost v sezoně. Jde o to, abych si na chvíli vyčistil hlavu od skoků a taky byl častěji s manželkou, v červenci čekáme narození potomka.
Jak jste byl spokojený s poslední sezonou?
Velmi, vždyť jsme před rokem s trenérem měnili hodně věcí. Ke konci předminulé sezony mi chyběla energie, začali jsme tedy víc posilovat, taky jsme totálně překopali techniku. Musel jsem něco změnit, abych se dostal na úplný vrchol. V téhle sezoně se ukázalo, že je to dobrá cesta.
Oproti osmi umístěním na stupních v předchozí sezoně jste v té poslední stál na „bedně“ jen jednou, při březnovém vítězství ve Wisle. Přesto nepochybujete o správnosti cesty?
Nemám důvod, na začátku i na konci sezony jsem měl nejlepší testy v životě, což něco dokazuje. Letos byla trochu „prázdná“ sezona, takže jsme ji využili k prověření novinek v přípravě. Měli jsme obavy, že to bude horší, začátek moc nevyšel, ale nakonec jsem byl desetkrát do desátého místa a k tomu přišla ta Wisla. To mě nakoplo. Za rok je mistrovství světa a za dva olympiáda, tam už chci být mezi úplně nejlepšími. Věřím, že se to povede, jen to chce čas a tudíž i trpělivost.
Nechyběla vám někdy?
Právě že ano, ale v poslední době jsem se v tom zlepšil. Ještě potřebujeme sladit techniku a letovou fázi, ale potřebujeme ten čas. Chci vyhrávat, mým cílem není být šestý na světě.
Je prima, že vám nestačí umístění do desítky...
Dřív mě to uspokojovalo, což byla chyba, nebyl jsem dostatečně dravý. Musím chtít bednu, ale na za každou cenu. Jde o to skákat uvolněně a mít z toho radost.
Do poslední sezony vstupoval skokanský úsek svazu lyžařů bez generálního sponzora. Projevilo se to nějak ve vaší peněžence?
Skákání mě živí, ale sezona mě stála docela dost. Něčím mi přispěl svaz a něčím ministerstvo vnitra, ke konci zimy jsem si musel dokupovat kombinézy. Taky jezdím za trenérem do Rakouska a benzín, ubytování i použití můstků si platím sám, protože jde o nadstandard. Všechno mě přišlo asi na 350 000 korun a nikde není psáno, že si to zase vydělám na prize money, ale investovat jsem musel. Snad se situace na úseku skoků zase zlepší.
A co nedostatek sněhu v českých podmínkách? Doma jste nemohli pořádně trénovat...
To bylo špatné, Poláci, Slovinci, Rakušani a další tu možnost měli. Nám udělali můstek v Harrachově, ale je malý a tudíž k ničemu, velký chybí. Kvůli tomu nemáme lepší výsledky, taky proto jezdím do Rakouska. Třeba Slovinci si postavili super areál v Planici a výsledky mají.
