Právě zmíněným prvním skokem 210,5 metru dolétl z Čechů na šampionátu nejdál, a tento primát mu nesebrala ani nedělní soutěž týmů - tam totiž přeletěl kýženou dvoustovku jen on, a to výkonem 202,5 metru.
„Je to senzace, euforie, po letech konečně máme novou naději, talent jako hrom.. A je velmi pracovitý,“ těší reprezentačního koordinátora Jakuba Jiroutka.
„Je docela snadné být ve skocích pracovitý, protože severská kombinace je velká dřina. Hlavně běh je hodně těžký,“ zlehčuje podobné komplimenty Vančura, svěřenec trenéra Jaroslava Šimka v Dukle Liberec.
Jaké to bylo v Kulmu? Nelekl jste se po čtvrtečním tréninku, když vás trenéři reprezentace Michal Doležal a Richard Schallert nominovali do kvalifikace?
Tak to mě teda překvapilo, byl jsem rád, že mě vůbec do Rakouska vzali. Byla to pro mě velká premiéra, tu úžasnou atmosféru jsem si stoprocentně užil, a ani moje skoky snad nebyly tak špatné. Ty další po prvním kole už mi tolik nevyšly, foukalo mi hůř a taky jsem byl kapku nervózní, ale jsem rád, že jsem si zazávodil. Vždyť jsem tam jel v naději, že možná budu skákat. A taky jsem chtěl získat nové zkušenosti.
Ty jste bezesporu získal. Je atmosféra světového šampionátu v letech hodně odlišná od závodů Kontinentálního poháru, které jste v sezoně absolvoval dosud?
Nesrovnatelná. Týden před Kulmem jsem byl v závodě Kontinentálního poháru v Ga-Pa třetí, což mi asi hodně pomohlo, ale v Kulmu jsem poprvé zažil tolik diváků. Podle hlasatele tam v sobotu bylo 35 tisíc lidí, což je úžasné. Snažil jsem se to nevnímat, raději se soustředím na svoje skoky, ale nešlo si nevšimnout, že tam kvůli Prevcovi byla strašná spousta Slovinců s vlajkami.
Zažil jste setkání s nějakou hvězdou?
Těch bylo! Potkávali jsme se na můstku, všichni skokani se zdraví. A taky v jídelně u snídaně nebo u oběda. U snídaně jsem několikrát potkal Petera Prevce, je to normální kluk, který mě bez okolků pozdravil jako první. Super zážitek!
Je možná vaším skokanským vzorem?
Skokanský vzor nemám, ale obdivuju Japonce Kasaie, který ve třiačtyřiceti předvádí neuvěřitelné výkony, a taky se mi líbí, jak skáče právě Prevc. Jeho skoky jsou naprosto bezkonkurenční, a přitom vypadají strašně jednoduše.
Z týmu jste vlastně vystrnadil Jakuba Jandu, živoucí legendu. Nevadilo mu to?
Kuba byl perfektní, přál mi a radil mi. Naštvaný nebyl, a když, tak spíš sám na sebe, protože na tréninku před kvalifikací neudělal dobré skoky. Ale podporoval mě, stejně jako ostatní kluci.
Do konce minulé sezony jste se v Dukle Liberec věnoval severské kombinaci. Ještě jste nezalitoval přestupu ke skokanům?
Ani jednou, a teď už vůbec ne. Jsem rád, byl to správný krok. Kombinace mě sice bavila, ale myslím, že jsem na ni neměl fyzicky. Užil jsem si dost trápení, běžecká část mi dlouhodobě nešla.
Proslýchá se, že úseku severské kombinace se váš přestup ke skokanům příliš nezamlouval...
Nemyslím, všichni museli vidět, že ke skokům jednoduše přejít musím. Skoky mi šly, ale během jsem to vždycky pokazil.
Takže máte jasno v otázce, které odvětví je lepší?
U skoku je asi těžší psychická stránka a soustředění, ale zase to není taková dřina. Běh na lyžích je fakt dřina nesmírná.
V severské kombinaci vyniká váš vrstevník Tomáš Portyk. Jste v kontaktu?
Jasně, je to můj velký kamarád. Do Kulmu mi po prvním dni závodu jednotlivců napsal, že mi gratuluje k tak dlouhému letu. A že mi tiše závidí.
Český skokanský objev Tomáš Vančura
Říká se o vás, že máte rád práci s dřevem. Proč?
Nejspíš proto, že jsem se ve Valašském Meziříčí vyučil tesařem, a loni jsem se v Liberci, kde bydlím na ubytovně Dukly, začal učit truhlářem. Všichni kolem mi to schvalují, i mamka, která žije v Dolní Bečvě. Ale dostanu se za ní jednou za čas, teď to v souvislosti se skoky bude asi ještě horší.
Teď letíte s Lukášem Hlavou a Vojtěchem Štursou do Sappora, kde o víkendu absolvujete závod Kontinentálního poháru. Jaké si kladete cíle?
Chtěl bych být v první desítce, což se mi v poslední době dařilo. Potom za námi přiletí Roman Koudelka s Honzou Maturou, za další týden nás čeká závod Světového poháru taky v Sapporu. Bude to moje další premiéra, ale chci bodovat, to znamená umístit se do třicítky. Je to dálka, zatím jsem byl nejdál v Rusku, ale těším se. Chci si to užít jako v Kulmu.
