Zařazením ženského skoku do programu světového šampionátu vyvrcholilo mnohaleté úsilí předních závodnic o zrovnoprávnění obou pohlaví v této dlouho výhradně mužské disciplíně. Převratné rozhodnutí učinila Mezinárodní lyžařská federace (FIS) před třemi lety na svém zasedání v portugalské Vilamouře.
Milníky1994 - Eva Gansterová, první předskokanka na ZOH 1995 - ukázkové závody v rámci MS v Thunder Bay 1996 - první mezinárodní závody pod FIS 1996 - Eva Gansterová, první žena na mamutím můstku 1998 - neoficiální MS juniorek ve Svatém Mořici 1998 - první letní série Grand Prix 1999 - první zimní série Grand Prix 2004 - první ročník Kontinentálního poháru 2006 - první MS juniorek v Kranji 2009 - první MS žen v Liberci |
S tím, jak odvážných žen, které se dokázaly spustit ze skokanské věže, stále přibývalo, začaly argumenty FIS ztrácet na váze. A tak se dámy - ostatně pronikly už téměř do všech odvětví - dočkaly v roce 1996 svých prvních mezinárodních závodů. V sezoně 2004/05 měl premiéru třináctidílný Kontinentální pohár a o rok později skákaly ve slovinské Kranji o historicky první titul mistryně světa juniorky.
I když většina průkopnic ženského skoku na lyžích pochází ze Skandinávie nebo zámoří, na jeho zviditelnění v klíčových letech velmi zapracovala Rakušanka Eva Gansterová. V Lillehammeru 1994 se stala první ženskou předskokankou na olympijských hrách a o dva roky později v Kulmu se jako první závodnice spustila z mamutího můstku.
Na stejném místě vytvořila Gansterová v roce 1997 letem dlouhým 167 metrů i ženský světový rekord. Před šesti lety ji ovšem neuvěřitelným dvousetmetrovým výkonem, o kterém marně sní řada mužů, překonala krajanka Daniela Iraschková. Jinak se ale ženské soutěže konají na menších můstcích, na nichž závodnice přistávají maximálně kolem hranice 90 metrů.
Boj o svá práva vedly skokanky prakticky od vzniku této disciplíny v Norsku (první dokumentovaný skok v ženském podání se měl uskutečnit v roce 1911).
V minulosti musely poslouchat i tak absurdní důvody, jako že by například jejich účastí utrpěla prestiž daného můstku. V polovině minulého století mnoho dívek pro změnu uvěřilo, že skoky na lyžích vedou k neplodnosti.
Teprve v novém tisíciletí zdolaly ženy několik milníků, ale své tažení ještě neukončily. Nyní si hodlají "došlápnout" rovněž na Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Ten si stále trvá na rozhodnutí nezařadit ženské skoky do programu OH ve Vancouveru, s čímž se ale dámy nehodlají smířit.
Sní o opaku a chtějí ho docílit za každou cenu, třeba i s pomocí soudů.
Pokud by se nakonec radovaly, doménou mužů by na ZOH zůstala už pouze severská kombinace.
|
Skokanka Pustková: Strach na můstku opadává rychle Už přes sedm let se snáší z můstků a střemhlav se vrhá do hlubokých propastí nad strmými svahy skokanka na lyžích Vladěna Pustková. Šestnáctiletá dívka už dokonce na "skočkách" pokořila i stometrovou hranici. "Někdy si nahoře říkám, že to vypadá docela hrozivě. Ale člověk se tomu nesmí poddávat. Po jednom skoku většinou strach opadává rychle," říká mladá naděje.
Teď se jedna z průkopnic ženského skoku v České republice dočká i vůbec prvního velkého mistrovství a navíc na domácí půdě, kde nechce zklamat a ráda by se vešla alespoň do nejlepší třicítky. "Je super, že jsme se dočkaly velkého mistrovství. Pro náš sport to je obrovská vzpruha, může nás to posunout všechny dál. A vůbec nejde jen o náš tým. Přijde i hodně lidí, další mladé holky by se skoku mohly chytit," těšila se Pustková na příští pátek, kdy se na libereckém Ještědu ženy vůbec poprvé v historii pustí do souboje o světové medaile. Maximem je pro ni zatím dvanácté místo ze závodu Kontinentálního poháru v Park City z října roku 2005. "Pořád dokola si opakuju, že nesmím udělat moc chyb. Když ukážu to co v tréninku, tak by nějaké slušné umístění přijít mohlo. Problém je, že v závodě nedělám tak dobré skoky jako v přípravě," posteskla si Pustková v rozhovoru s ČTK. Mladá dívka z valašských Kozlovic se ke skoku dostala tak trochu náhodou. Ve svých devíti letech se při školním náboru dostala na skokanský můstek a i mezi chlapci zaujala natolik, že si ji trenéři v oddílu nechali. Pustková si nic nedělala z řečí, že skok je jen pro "chlapy". "Vůbec to neřeším, vždyť já jsem hrála dřív s klukama i fotbal, ale to mě nějak přešlo. U skoku jsem přežila začátek a začalo mě to bavit," vrátila se Pustková ke svým začátkům. I ona si ale prošla krizí, dokonce se skákáním nedávno chtěla praštit. Všechno jí vymluvil až Jaroslav Sakala, mistr světa v letech z roku 1994, který žije s maminkou Vladěny. Teď spolupracují i v národním týmu, který Sakala převzal po Pavlu Mikeskovi. "Saky je výborný trenér. Strašně dlouho skákal, ví co poradit. Má strašně moc zkušeností," vypočítala Pustková, jejímž skokanským oblíbencem je Rakušan Wolfgang Loitzl, poslední vítěz prestižního Turné čtyř můstků. Pustková věří, že Sakalu potěší i v Liberci na mistrovství. I když si ale uvědomuje, že letos se zatím s formou nepotkala. Dvacáté místo z italského Toblachu je zatím jejím maximem. "Není to ideální a podle představ. Ještě prostě nejsem tak vyzávoděná. Hlavně se v Liberci nesmím moc svazovat, kdybych strašně moc chtěla, tak to dopadne hrozně," strachovala se Pustková. "Asi mám na víc, ale ještě musím hodně makat a v tréninku se učit," dodala. |
