Proč očekává tvrdý boj? "V každém týmu jsou dva až tři mladí kluci, natěšení vlčáci, kteří se budou chtít předvést. Bude to maso," pokýval hlavou Kraus, který se v osmatřiceti letech chystá na svou jedenáctou sezonu v seriálu. Už dávno je poli závodníků nejstarší. "Ještě je tam jeden Japonec. Dost často si něco udělá, ale když se uzdraví a zase začne jezdit, tak mě z toho dostane. Loni měl taky nějaké zranění, ale jestliže znovu vstane z mrtvých, bude doyenem on," usmíval se čtyřnásobný celkový vítěz Světového poháru a dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2007.
Naoko si posteskne, že "mladé pušky" k němu jako ke skikrosové legendě pražádnou úctu nemají. "Ani náhodou, vůbec nikdo se s Krausem nemazlí. Mají obrovskou chuť udělat si jméno i tím, že mě porazí. To je ale dobře, aspoň vím, že musím jet naplno, nikoho nemůžu podcenit," má jasno.
Na posledním světovém šampionátu, v americkém Deer Valley v roce 2011, skončil čtvrtý. V této sezoně jej čeká mistrovství světa v norském Myrkdalen Vossu - právě tam předloni v březnu vybojoval svou poslední "bednu" ve Světovém poháru. V této zimě by to chtěl pochopitelně změnit a na medailové posty se vrátit.
I proto v létě dřel víc než kdykoli předtím a shodil hezkých pár kilo. "To jsme s lidmi z národního týmu jezdili hlavně na kolech, poslední dva měsíce jsme zase hodně běhali. Pět nebo šest kilo šlo dolů, a přitom mi neubyla síla, v posilovně tahám stejné váhy," pochvaloval si.
Kromě světového šampionátu myslí na příští sezonu a na olympiádu v Soči, kde by chtěl završit svou neuvěřitelnou kariéru. "Soči je motor, který mě tlačí dopředu. Chtělo by to nějakou pěknou tečku. Kdyby se to povedlo, byla by to bomba."
Před časem se v souvislosti se skikrosem hovořilo o zavedení žlutých a červených karet za menší a tvrdší fauly. Dojde k tomu už v nadcházející sezoně?
"Smetli to ze stolu. Bylo ale řečeno, že , že rozhodčí budou na fauly dávat větší pozor. Já taky nejsem zastánce toho, aby pravidel bylo příliš, ale i bez karet pořád existuje možnost diskvalifikace s odebráním bodů. Pokud si pamatuju, asi před dvěma roky k tomu došlo dvakrát, ale v poslední době ne," pokrčil rameny.
Fyzicky svých osmatřicet roků nepociťuje, ale horší prý to má s organizací času. "To mě limituje mnohem víc, musím se o sebe taky trochu starat, absolvovat rehabilitaci, fyzioterapii. Už nemám čas na ležení na gauči, i rodina si žádá svoje," pravil táta téměř pětiletého Tomáše a dvouleté Lucie. "Zrovna v pondělí večer se mě Tomáš ptal, proč vlastně zase jedu pryč. Odpověď se hledá těžko - nemůžu říct, že jedu pracovat, protože jako práci lyžování neberu. Tak jsem nekecal a řekl, že jedu lyžovat. A že ho brzy vezmu sebou," usmál se Kraus.
