„Góly mi k tomu určitě pomohly,“ souhlasí Szarková; v poslední sezoně v česko-slovenské interlize, českém play off a Českém poháru skórovala 194x, v evropském Poháru EHF se blýskla 42 trefami.
Byla to mimořádná sezona?
Ani nevím. Myslím, že herně jsem se posunula kvůli škole, kterou jsem dodělala. Spadlo mi břemeno. Mohla jsem se věnovat jen házené a na hřišti jsem se cítila lépe. A bylo to na výkonech vidět. Když se učíte od sedmi ráno až do tréninku, po něm maximálně nakoupit a domů, tak je to trošku na hlavu.
Už jste vystudovaná právnička?
Ano. Bohužel.
Proč bohužel?
Už bych takovou chybu neudělala. Někdy se právničině věnovat budu, ale sedět na dvou židlích, studovat těžkou vysokou školu a do toho hrát profiházenou není nejlehčí.
Všiml si vás Storhamar, když jste v Poháru EHF nasázela ve dvojzápase s Larvikem 21 gólů?
Vím, že se na ty zápasy dívali.
Proč jste si vybrala Norsko?
Nabídek jsem měla z ciziny dost, ale nic mě tolik nelákalo. Když už mám jít někam ven, chtěla jsem zkusit něco nového a úplně jiného. Což pro mě Norsko znamená. Je to sice trochu dál, ale bude to jiný svět, jiná mentalita, jiná krajina. Když má někdo možnost žít v cizině, je fajn si to zkusit. Zvlášť když to jde skloubit se sportem.
Radil vám exmostecký trenér Dušan Poloz? V Norsku působil.
Dal mi nějaké informace, tipy, to mi pomohlo se rozhodnout. Mluvil o norském systému, jak to tam funguje, o zabezpečení, o klubech. I o životě. Tvrdí, že je tam strašná pohoda a každý každého se snaží podpořit. A že to je absolutně jiná mentalita než v Česku a na Slovensku.
Co jste věděla o Storhamaru?
Už od začátku dost, dívala jsem se i na jejich zápasy. Je tam velká konkurence, ale říkám si, že jen to mě může posunout dál. Hrají tam fakt super světové házenkářky, norské reprezentantky. Na pivotu Heidi Lokeová, v roce 2011 nejlepší světová hráčka. Bude super zkušenost si s nimi zahrát. Vím, jak pracují, jak se v tréninku rozvíjejí i individuálně, mají dobrého trenéra. Tohle všechno převážilo pro Norsko, byla to moje trochu vysněná krajina.
A jaká krajina byla ještě ve hře?
Rozhodovala jsem se mezi Norskem a Švédskem, tam ale bylo menší město. Zato Hamar je fakt nádherný, leží při jezeru.
Trenér Arne Senstad na vás pěje ódy. Jak vám to lichotí?
V tomhle nemám velké oči. Na mém postu jsou strašně dobré spojky a je dost možné, že začnu z pozice dvojky. Nikdo neví, jak se chytím, začátky bývají těžké. Zkusím do toho šlápnout naplno.
Budete se věnovat jen házené?
Zatím mám profesionální smlouvu, ale nevylučuju, že bych tam někdy v budoucnu začala pracovat.
Má být Storhamar přestupní stanicí do ještě zvučnějšího klubu?
Samozřejmě jsou i lepší kluby, kde mají víc peněz. Ale na to se takhle nedívám, každý má svoje limity. Vůbec neřeším, co bude za tři nebo pět let, to by byl nesmysl.
A co řeč?
Kdybych chtěla pracovat, tak v nadnárodních firmách se mluví anglicky. Dalo by se. Angličtinu tam všichni umějí. Určitě se budu chtít naučit i norsky, chodit na kurzy.
Jaké byly sezony v Mostě?
Na Anděly nemůžu říct nic zlého. Všechno fungovalo, já byla v Mostě spokojená, šlo o jedna z nejlepších házenkářských let v kariéře.
