"Byl z toho nejdřív docela poprask, ale pak všechno proběhlo hladce," říká 27letá kapitánka české reprezentace.
Ta nejtěžší zkouška ji však teprve čeká, vzájemný zápas dvou znepřátelených stran se ještě nekonal. "Přijde to pátého prosince," hlásí z hlavy termín zápasu roku.
Letos v březnu se před finále Řeckého poháru fanoušci servali ve městě tak ostře, že jeden z nich přišel o život. "Byl to šok," děsí se Šimánková.
Finále bylo zrušeno, pohár nemá za rok 2007 žádného vítěze a česká nahrávačka přišla o svůj třetí double. Za tři roky, co hrála v zelenobílých barvách Panathinaikosu, totiž získala třikrát titul a dvakrát pohár. "Vyhráli jsme, co se dalo, a jsem cítila jsem, že potřebuji změnu," zmiňuje jeden z důvodů k odchodu.
Panathinaikos navíc prošel v létě velkými změnami. Získal řeckou nahrávačku a limitovaný počet tří cizinek chtěl využít k získání koncových hráček. "Dlouho jsem nevěděla, na čem jsem. Dala jsem jim termín, do kdy se mají vyjádřit, ale oni to chtěli zase o další den odložit."
|
Když na pohár, tak do Brna "Za čtrnáct dní se vracím domů," říká nahrávačka, ale hned dodává, že jí to nijak netěší. "To není nic proti Brnu, ale radši bych poznávala nové země a jiné styly volejbalu. Třikrát jsem vyjela na poháry - jednou to byl Curych a dvakrát Brno..." Aspoň bude mít větší motivaci uspět v dvojzápase se svým mateřským klubem. "Vítěz jede do Las Palmas, ale s Brnem to nebudeme mít lehké. Čekají nás vyrovnané zápasy," odhaduje Šimánková. |
Přijetí v novém klubu proběhlo bez problémů, minulost v zelenobílém jí nikdo nepředhazoval. Ani fanoušci. "V Panathinaikosu jsem byla zvyklá na plnou halu při každém utkání, tady jsme hráli dvakrát a plno zatím nebylo," říká.
Poloprázdnou halu Olympiakosu z dřívějška neznala, při derby bylo vždycky narváno. "Bylo to tam vždycky hodně ostré. Hlediště je sice docela daleko, přesto na nás každou chvíli letělo kafe nebo kelímek s vodou," vzpomíná Šimánková.
Zažila i případ, kdy vlastní hra trvala jen něco málo přes hodinu, ale byla rozkouskována do čtyřhodinového maratonu. "Začalo se o hodinu později, několikrát se muselo přerušovat."
A to mohou na vzájemné zápasy znepřátelených klubů vždy jen domácí fanoušci, před kterými pak musí hostující hráčky chránit policie. "Hala byla plná policajtů, první rok mě to docela vyděsilo," přiznává sympatická volejbalistka.
Klub z Pirea nehrával v minulých letech tak vysoko jako Panathinaikos, ale letos se řecká liga hodně vyrovnala. Atény už tolik nedominují a ostatní vycítili šanci.
"Zatím jsou odehraná jen dvě kola a my jsme ještě neprohrály," říká Šimánková.
Zítra však bude svému klubu chybět, řecká liga se totiž v době olympijské kvalifikace nezastavila.
Minulý týden kvůli tomu česká nahrávačka opustila reprezentační soustředění a na skok se vrátila do Řecka. "Ve čtvrtek jsem přiletěla, odtrénovala, v pátek byl zápas a v neděli jsem letěla zase zpátky. Po kvalifikaci se vracím v pondělí a další zápas hrajeme hned ve středu."
Olympijskou atmosféru už okusila
Jana Šimánková zažila na začátku svého řeckého angažmá aténskou olympiádu v roce 2004. "Přijela jsem tam na poslední tři dny, už jsem sehnala lístky jen na házenou, ale i to byl moc hezký zážitek," vzpomíná dodnes.
V hodně vzdáleném předpokoji olympijských sportovišť se ocitá v těchto dnech. Jako kapitánka vede českou reprezentaci v předkvalifikačním turnaji v Eindhovenu.
Stačil však jediný zápas a postup se ztratil téměř v nedohlednu. "Mrzí mě to, ale ta šance byla hodně mizivá už od začátku," myslí si nahrávačka a zmiňuje těžký los i zranění dvou klíčových hráček Šenkové a Plchotové. "Jely jsme sem s tím, že se pokusíme o zázrak, ale zatím nám to moc nevyšlo," uznává.
