Tereza vládne českému pozemnímu hokeji už dva roky, Její sestra Adéla je podle anket třetí nejlepší tuzemskou pozemářkou. Jejich máma získala jedinou československou olympijskou medaili v tomto sportu v roce 1980 v Moskvě.
"Ale to jen díky tomu, že hry bojkotovala většina západních zemí, těžko se tam jinak můžeme dostat," shodují se dvojčata Mejzlíkova.
Ta budou příští týden součástí českého národního týmu na mistrovství světa v halovém hokeji, které se odehraje v polské Poznani. A jak se znovu shodují: "Úspěch je, že tam vůbec jedeme."
Takže český ženský tým nemá medailové ambice?
Adéla: Vzhledem k tomu, že před čtyřmi lety skončily české ženy jedenácté z dvanácti, moc tomu nevěřím. Šance je ale vždy.
Tereza: Moc vesele to nevidím. Je to na nás příliš velká akce. Trenér sice sní o medaili, ale svět je bohužel hodně před námi.
Halový hokej je zimní obdoba pozemního hokeje. Je v prestiži těchto sportů velký rozdíl?
Adéla: Venkovní pozemák je mnohem prestižnější. Tam už šanci na úspěch nemáme skoro vůbec. Pozemní hokej je olympijským sportem.
Má naději se tam náš ženský tým dostat?
Adéla: To by se asi musel zopakovat rok 1980, jinak naše šance velké nejsou.
Tereza: Chvíli to vypadalo, že bychom mohly mít jistou účast díky domácí olympiádě v roce 2016. Nakonec ji ale získal Londýn a tam snad už ani naději postoupit nemáme.
Jste dvojčata, je to na hřišti velká výhoda?
Adéla: Líbí se mi, že si rozumíme. Přemýšlíme stejně, a to nám při hře hodně pomáhá.
Tereza: Známe se dokonale, takže přesně víme, kam ta druhá půjde, kam si naběhne, co udělá.
A jak to vypadá, když vás na tréninku postaví proti sobě?
Adéla: Jo, když jsme proti sobě, to jsou naše souboje úplně nejvíc z celého tréninku (smích). Vůbec nic si nedarujeme.
Tereza: Jenže je hrozný problém v tom, že se vůbec nedokážeme překvapit. Máme jedna druhou dokonale přečtenou. Hádat se ale umíme občas pěkně.
Trávíte spolu hodně času i mimo hřiště. Rozebíráte často sport? Adéla: Pozemák je téma číslo jedna. Vždycky byl a asi vždycky bude. Rozebíráme ho ze všech stran.
Tereza: S tím musím souhlasit. Vážně se o něm bavíme pořád. Často si snažíme poradit, řešit spolu jednotlivé situace. Že máme jedna druhou, je strašná výhoda.
Co finance a pozemní hokej. Dostáváte za něj nějaké peníze? Adéla: Tak to vůbec. Ještě si připlácíme. Kdo chtěl na tenhle světový šampionát, musel zaplatit snad tisíc nebo dva tisíce korun.
Tereza: Zní to zvláštně, pro jiné sporty možná neuvěřitelně, ale Svaz pozemního hokeje zkrátka nemá takové peníze.
