Hra na rány přišla až jako druhá verze golfu, po jamkovce. Je ale nejrozšířenějším formátem. Na rány, nebo modifikovaně na stableford se hraje drtivá většina turnajů.
Hra na rány je, co se pravidel týče, složitější než jamkovka. Je také obtížnější. Hráč při ní musí dohrát všechny jamky až do konce, všechny se sčítají do konečného skóre. Zde se nedá vyklouznout z nepříjemných situací, zbavit se problému přechodem na další jamku. Je to nejčistší forma golfu, při ní se ukáže, jak si hráč poradil kompletně s celým hřištěm.
Každý hraje proti všem ostatním účastníkům turnaje. Pořadí se určuje podle počtu ran, žádné další kritérium do hry nevstupuje. Pokud je turnaj rozdělen na kategorie, hodnotí se výsledky v každé kategorii zvlášť, i kdyby hráči v kategorii "nižší" dosáhli lepšího výsledku než někdo vyšší výkonnostní z kategorie.
Slabší povahy mají sklon po mnoha špatných ranách a dlouhém pobytu v roughu se vzdávat. Nedohrání jamky z jakéhokoli důvodu však vede k diskvalifikaci, pokud hráč nenapraví svůj omyl dřív, než zahraje z dalšího odpaliště.
Dr. Stableford dal světu stableford
Protože nutnost dohrávání všech jamek může v případě nových či slabších hráčů vést k drastickým dopadům na tempo hry celého flightu, potažmo i řady flightů za nimi, hodnotí se běžné turnaje často modifikací hry na rány, zvanou podle Dr. Franka Stableforda (1870 – 1959).
Cílem je možnost porovnávat výkon hráčů různé úrovně tak, že jejich výkon není brán absolutně, ale je vztažen k jejich hendikepu. Dalším příznivým efektem je, že hráč, který zkazí jednu či několik jamek, ještě stále může dobrým výkonem na ostatních jamkách usilovat o přední umístění.
Zatímco u hry na rány je cílem dosáhnout co nejnižšího počtu ran, u stablefordu se hráči snaží nahrát co nejvíc bodů. Jejich výpočet je založen na počtu ran zahraných na jednotlivých jamkách. Čím méně ran na jamce, tím víc bodů, při větším počtu ran klesnou naopak dosažené body až k nule.
Benefitem stablefordu je urychlení hry, protože hráči nedohrávají jamky, na nichž už nezískají žádný bod, a proto nezdržují ostatní ani sebe. Seberou míček, jamku škrtnou a pokračují na další jamce. Ale je hráčské donést celkové číslo bez proškrtnutých jamek. Lepší hráči i na stablefordových turnajích neradi škrtají.
Počítání stablefordu je dost složité. Závisí na hendikepu hráče, takže stejný počet ran u dvou hráčů různých hendikepů může vést k rozdílným počtům bodů.
Uplatňuje se zde i obtížnost hřiště, ta přidává nebo ubírá hráči ještě nějakou část hendikepu. I celý hendikepový systém vychází z hodnocení výsledků podle stablefordu. Hraničním číslem je zde 36 bodů – každý bod navíc přináší vylepšení hendikepu.
(Fotografie byly pořízeny na hřišti Prácheňského golfového klubu v Kestřanech u Písku.)
