Ve změněném pravidle se nyní navíc píše nejen o těhotenství, ale dokonce i o adopci či náhradním mateřství. V „klasickém“ případě dostane tenistka možnost využít chráněný žebříček v průběhu tří let, u dalších dvou zmíněných možností v průběhu dvou let.
A to na celkem 12 turnajů, což je stejné jako u těch, jež se vracejí po aspoň rok dlouhé zdravotní pauze.
„Všechny bychom se měly cítit sebevědomě k tomu, abychom mohly dostat čas na dění mimo kurty. Ať už kvůli rodině, nebo zranění,“ uvítala to Viktoria Azarenková.
Běloruská bývalá světová jednička a členka Hráčské rady WTA je ilustrací toho, proč a jak se najednou věci daly do pohybu. Azarenková si jako matka syna Lea při svém návratu musela vybojovat každý fiftýn. Kdepak chráněný žebříček!
Do toho navíc sama uznávala, že řešení nejsou jednoduchá - že když tenis bude preferovat navrátilkyně z mateřské, doplatí na to logicky pokaždé někdo ze zbytku pole.
Jenže pak přišla Serena W.
Americká velešampionka si umí vykřičet ledacos. Když téma vniklo do veřejné debaty díky ní, její američtí mediální advokáti najednou vytahovali výrazy jako diskriminace či sexismus. Kromě „tradičních“ vyznavačů kultu Sereny se dokonce při jejím návratu na Roland Garros připojila k davu také prezidentská dcera Ivanka Trumpová...
A vida, pravidla jsou změněna.
Mluvit o „lexu Serena“ není od věci ani kvůli dalšímu detailu. Letošní pařížské bouře kvůli (domnělé) křivdě na Williamsové totiž vyčítaly pořadatelům i to, že Američanka nebyla nasazená.
Řešení je tak šalamounské, až se sluší ho ocitovat v plném znění: „Pokud by hráčce její chráněný žebříček zajišťoval nasazení, bude v losu figurovat jako ‚dodatečně nasazená‘, aby v prvním kole nedostala jinou nasazenou. Zároveň tím ale nevytlačí poslední nasazenou v turnaji.“
A o Sereně ještě nekončíme.
WTA změnila další záležitosti: přestávka na toaletu bude už jen jedna, na akcích kategorie Premier dostanou dámy na podání maximálně 25 sekund, jinak to bude s prize money pro odstoupivší.
A taky jsou „pořešeny“ legíny.
Dost možná si vybavujete, v jakém outfitu vyběhla Serena W. na pařížskou antuku: měla na sobě tuze těsný černý overal sahající až po kotníky; cosi mezi neoprenem a poctou komiksovým hrdinům.
Serena Williamsová v utkání s Australankou Ashleigh Bartyovou.
Bylo to nejen kurážné módní gesto, ale hlavně porušení běžných pravidel, která takto dlouhou pokrývku nohou zakazují. „Nevím, proč jí to dovolili, když my v legínách hrát nemůžeme. Asi si může dělat, co chce,“ zhodnotila to česká tenistka Markéta Vondroušová.
Řády už na to myslí: „Legíny i kompresní kalhoty do půlky stehen mohou být nošeny nejen pod sukní, šaty či pod kraťasy, ale i bez nich.“
Vítězka 23 grandslamů tak dál proměňuje tenisovou krajinu, kuriózním detailem nakonec ovšem je, že s podobnou vizáží může naskočit kdekoli, jen ne na Roland Garros - jeho prezident totiž už v srpnu oznámil, že něco podobného turnaj v Paříži tolerovat nebude.
Ale třeba nebude ani tento zákaz věčný. Vždyť co si Serena usmyslí, to obvykle změní. Ať už ranami míčku, nebo silou svých slov.
