Ale o plánech pro francouzskou metropoli jednatřicetiletá tenistka, nejstarší světová jednička, příliš mluvit nechce. "Každopádně je to výzva. Jestli ji zvládnu nebo ne, nevím. Nechci se dostávat pod tlak."
Moc dobře si pamatuje na loňský rok. Vyhrála v Madridu, hrála semifinále v Římě - a na pařížské antuce v prvním kole vybouchla s domácí Virginií Razzanovou. Jak moc přitom chtěla vyhrát!
Vždyť pouze jediný grandslamový triumf z patnácti, co má ve sbírce, získala ve městě pod Eiffelovkou - v roce 2002. "Loni jsem ho chtěla a nepovedlo se. Takže letos se dívám k Římu a až pak k Roland Garros. Uvidíme, co se stane," krotí ambice.
Serena Williamsová v Madridu
Někdy s tím má problém. Po dlouhé pauze v letech 2010 a 2011, kterou způsobil problém s pořezaným palcem na noze a následná plicní embolie, je mnohem motivovanější, odhodlanější. "Pokaždé si hru užívám mnohem víc. Nevím, jestli to je proto, čím jsem si prošla."
Na extrémní tlak si za léta na vrcholu zvykla, vnímá ho pozitivně. "Jsem pod tlakem každý den a myslím, že je to dobře, protože to znamená, že jsem pořád hladová. Kdybych nebyla, bylo by to jako: Už na tom nezáleží."
Jenže záleží, v madridském finále opět předvedla dokonalou soustředěnost a řadu bezchybných úderů. Zapomenuto bylo čtvrtfinále, v němž dostala od Španělky Medinaové-Garriguesové "kanára" - prvního po deseti letech. A bilanci s Marií Šarapovovou si opět vylepšila. Třináctkrát z patnácti vzájemných duelů Rusku porazila, dvě prohry se datují do roku 2004.
Největším pozitivem jejího čtvrtého letošního turnajového titulu byla - oranžová antuka. "Kurty byly trochu pomalejší než loni a chovaly se prostě jako antukové. Je to plus," řekla tenistka. "Byla to výborná příprava."
Co přijde v Paříži?
