Samozřejmě, že na ploše je to stejné jako všude jinde. Je tu čtyřistametrová dráha a uvnitř tráva. Ale když se rozhlédnete, tak vám čtyřista metrů připadá jako osm set. Je trochu divné závodit v takovém prostoru brzy ráno, když je stadion prázdný.
Ale v úterý dopoledne, při prvním dnu desetiboje, to nebylo tak strašné. Přišlo možná několik desítek tisíc lidí. A večer, když bylo plno, to byla prostě nádhera.
Horší věc je časový program. Na speciálních mítincích je program dělaný desetibojařům přesně na míru. Začínáme až ve dvanáct a závodíme bez velkých přestávek. V úterý jsme třeba měli čtyři hodiny pauzy mezi koulí a výškou.
Člověk se musí častěji rozcvičovat, je to náročnější. Ale ten čas se dá i využít. Nevyplatí se jezdit do atletické vesnice, protože to tady znamená jet padesát minut tam a padesát minut zpátky.
Já jsem ale šel do odpočinkové místnosti a tam jsem se v klidu prospal.
