"Kdybych si poranil koleno nebo achillovku, to byl byl průšvih," prohlásil Šebrle po vyšetření. "Takhle je to za pár týdnů v cajku," věřil.
Stejný pocit dobře zná. Natrhl si sval už podesáté v kariéře. Dosud měl podobný problém čtyřikrát s lýtkem, čtyřikrát se zadním stehnem a jednou s předním stehenním svalem. Všechny tyto trable má v paměti, jako kdyby si vedl statistiku.
"To ne, ale taková zranění si sakra zapamatujete," prohlásil. Měl už prý horší potíže než tentokrát. "Mám zkušenosti. Tohle je desátý narvání, jubilejní," usmíval se dokonce.
Vícebojařský organismus trpí, dvoudenní zápolení a tvrdá příprava občas způsobí potíže. Ve Valencii už stejné zranění jako Šebrle utrpěl Alexander Pogorelov z Ruska.
"Kdybych si dělal starosti kvůli každé bolístce, tak nezávodím vůbec," mávl rukou Šebrle. Drobné potíže totiž cítil už v sobotu při výšce. "Dneska ráno mi trvalo, než jsem to rozcvičil, ale neřešil jsem to," řekl.
Intenzivnější bolest však ucítil hned při náběhu na první překážku. Zrovna se mu podařil start, jeho obvyklá slabina. Jenže lehce mu ve svalu škublo, jak se odrazil. Běžel dál, ale bolest za dalším plůtkem už byla nesnesitelná.
Následoval pád, bolestná grimasa a konec boje o medaili. "Je to lepší, že kdyby se mi to stalo za půl roku," řekl s myšlenkami na OH v Pekingu.
Právě příprava na vrchol sezony může být nyní lehce narušena. Hry v Číně mají být přitom dalším vrcholem Šebrleho kariéry. "Bude složité ho teď dát do kupy," měl starosti kouč Dalibor Kupka. Změna harmonogramu soustředění bylo to první, co mu proběhlo hlavou. "Roman o olympiádě sní, zase se tam chce pokusit uspět. Tohle je trochu brzda," připustil.
Vyšetření odhalilo zhruba půlcentimetrovou trhlinku ve svalu. To prý není tolik. "Atilla měl tři centimetry a za šest týdnů byl kompletně v cajku. Nesmím moc spěchat," řekl Šebrle s připomínkou někdejších zdravotních potíží svého partnera v tréninku Zsivóczkého.
Vznik svalového zranění podle něj desetibojař neovlivní. Může mu být dvacet nebo třicet, může být ve vrcholné formě, nebo ne. "Je to nejčastější zranění, je to náhoda," řekl Šebrle.
Atleti tak balancují na hraně únosnosti toho, co jejich organismus svých organismů vydrží. V přípravě nemají na výběr, jak říká Šebrle. Kolikrát ho na tréninku tahají svaly daleko víc a stejně trénuje naplno.
"Buď odtrénuju a budu dobrej. Nebo neodtrénuju a nebudu dobrej. Ale nesmím se přetrénovat, o to větší motivaci teď budu mít," řekl.
Předloni měl natržené lýtko při soustředění v Africe, které tak celé promarodil. Pak ho v jeho závěru trefili oštěpem do ramene. Jinak se mu ale celou kariérou vážná zranění vyhýbala a desetibojař si proto nyní hlavu neláme. "Jen to trochu posune přípravu," prohlásil.
A ovlivní závody. Šebrle totiž musí splnit olympijský limit. Musí se rozhodnout, kde se o to pokusí. V úvahu přichází tradiční Götzis na konci května nebo za tři týdny mítink v Kladně.
"To se ukáže. Nemá cenu se nad tím zamýšlet," mávl rukou desetibojař. Kouč Kupka o tom už ale přemýšlel. "Já myslím, že by měl počkat a závodit až v Kladně," navrhl.
Šebrle dokonce vyslovil odvážnou myšlenku, že mu pauza může pomoci. Kupka si to ale nemyslí. "Těžko se bude zase dostávat do kondice," namítl. "Ideální to nebude, ale všechno špatný je k něčemu dobrý, olympiáda je až na konci srpna," uklidňoval se Šebrle. "Závodů je dost. Troufám si říct, že mi to může pomoct, protože půjdu asi jen jeden desetiboj," uvedl.
Světový rekordman ví, že nemůže vozit medaile z velkých závodů donekonečna. Na všech vrcholných akcích, kde nebyl zraněn, bral cenné kovy uplynulých deset let. Ve Valencii se však "natrhl" už dvakrát, zdravotní potíže měl i při MS 1999 v Seville.
Zanevře snad na Španělsko? "Do Valencie už jen jako turista, ale Španělsko mi nevadí," prohlásil a připomněl své zlato z Madridu na HME 2005.
I přes dnešní nezdar chce Šebrle, který vloni vyhrál HME v Birminghamu a MS v Ósace, do sbírky šestnácti medailí z vrcholných akcích, z toho devíti zlatých, ještě nějakou přidat. "Tak to si pište!" prohlásil dnes rozhodně.
"Ještě dvě!" doplnil s vyhlídkami na Peking a mistrovství světa v Berlíně 2009.
