"Bude to boj o medaili," připouští Šebrle, trojnásobný evropský šampion z haly. "Ale až jednou zažiju sezonu s dobrou přípravou, věřím, že to bude o něco lepší," připomene prodělané zdravotní trable. "Škoda koule, od té jsem si sliboval nejvíc. Měsíc jsem neházel, hodně mi to chybí."
Ale nevyšlo to. Proč?
Nemá cenu si štěpit pusu. V tréninku jsem nešel pod 15,50 metru, měl jsem dát 16,50. Každý pokus ze sunu byl úplně jiný. Už v rozcvičení bylo vidět, že jsem v kouli koordinačně mimo. To je škoda. Ztratil jsem tam šedesát bodů. Ale celkově jedu asi 30 bodů pod rozpočtem. Výška byla dobrá.
Útočil jste v ní na 212 centimetrů, ale u jednoho z pokusů jste promeškal časový limit. Schválně?
Jo. Už na 206 jsem cítil, že nejsou s lehkostí. A 209 byl vyloženě hec. Věděl jsem, že 212 dám buď jedním pokusem, nebo ani třemi.
Pahapill je zdolal lehce. Boj o zlato bude těžký, že?
O zlato? Když si to pohlídají... Pahapill má fazónu jako kráva. Překvapil mě, jak je suverénní. Netuším, jak skáče o tyči. Myslím, že kolem pěti metrů. Překážky nepoběží o moc hůř než já. Neumí běhat kilometr, ale nevím, kolik v něm můžu dát já. Taky jsem ho neběžel, všechno je z voleje. Rozhodne asi tyčka. Bude to těžké. Dobře jdou i Kasjanov a Drozdov. Nakonec to bude jedna z nejlepších Evrop. Já mám rozpočet na 6 200 bodů, jsem minus třicet, ale ještě se to musí povést v neděli.
Vynechával jste i třetí pokus v dálce, s níž jste byl spokojený. Jste opatrnější kvůli nedávnému svalovému zranění?
Jo. Kdyby nebylo zranění, šel bych třetí pokus.
Taky se kvůli opakovaným svalovým potížím hodně protahujete, že?
To už bude věčný zlozvyk.
Když jste zmínil bodový rozpočet, úvodní šedesátka za 7,17 vteřiny se do něj vešla?
Byla bohužel setinku přes rozpočet.
Běžel jste ji kvůli noze na jistotu?
Asi jo. Vyběhl jsem, docela se mi to povedlo. Na třicítce jsem si říkal, že když běžím relativně s ostatními, je to asi rychlé. Podvědomě jsem to trochu pustil, pět setinek to mohlo stát. Ale ty na šedesátce nic neřeší.
V neděli vás hned ráno čekají překážky. Co v nich?
Noha je v pořádku, tak snad můžu běžet. Buď vydrží, nebo ne.
Před dálkou se nedaleko vás najednou octla koule, která vyletěla při kvalifikaci koulařů mimo sektor chráněný sítí. Lekl jste se?
Jo, bylo to dva nebo pět metrů vedle. Někdo se trefil mimo. Vždyť já jsem šel normálně po dálkařském rozběžišti. Neviděl jsem, jak koule letí. Nenapadlo mě, že by ji někdo mohl hodit mimo síť. Musím si dávat pozor všude.
Protože před dvěma lety vás v Jižní Africe zasáhl do ramene oštěp...
A teď jdu po dálkařském rozběžišti a najednou je vedle mě koule. Tak jsem si říkal: sakra, už mě trefili oštěpem, kdybych měl za sebou ještě kouli, zbývá už jen disk a kladivo. Bylo to těsně.
Rozhodilo vás to?
Ne, lekl jsem se. Ale potom, co vás trefí oštěp, vás nerozhodí koulička, která dopadne dva metry vedle. Kdyby mě lízla, rozhodilo by mě to víc.
