Stal se totiž trenérem Valosunu Brno. "Docela se těším, je to změna. Jsem z toho trošku nervózní, ale zas takový skok to není," říká úspěšný trenér, který až téměř do konce setrval v krachujícím BC Brno, jehož osud se minulý pátek naplnil.
Co pro vás přechod k ženám znamená?
Samozřejmě je to pro mě nová věc. U chlapů jsem nějaké výsledky udělal, ale s ženskýma je to něco jiného. I když přístup k tréninku a zápasy jsou podobné, ten ženský basketbal má trend přebírat hodně mužských prvků, takže by s tím neměl být velký problém.
Ale asi vás nenapadlo, že ve vašem věku začnete trénovat ženy.
Ale tak já už jsem o tom kolikrát uvažoval, i když jsem samozřejmě vůbec netušil, že to tak náhle nastane. Ale zase na druhou stranu po tom, co jsem tu prožil poslední rok u mužského basketbalu, to může být aspoň trošku náplast. Z té situace kolem mužského basketu v Brně jsem hodně znechucený.
Máte u žen z něčeho obavy?
Co ty holky zatím trénují, tak jsou tam velmi dobré vztahy. Otázka je, jak se zapracují zahraniční hráčky, co mají přijít. A samozřejmě je to i otázka psychiky, protože ženy jsou v tom úplně jinačí než chlapi. Ale já problém s ženskými nemám, takže nemám proč být nějak moc nervózní.
Za Janem Bobrovským, trenérem Gambrinusu, jste pro radu nešel?
Zatím ne, ale zrovna zítra si s ním chci pohovořit. Chci mu zavolat a domluvit se.
Už vám vedení Valosunu nastínilo, jaký má cíl pro sezonu?
Zatím jsme se bavili o tom, že ten kádr by měl být mezi třetím a šestým místem. Já neznám moc sílu těch ostatních družstev, samozřejmě Žabiny a USK vynikají, ale ty ostatní si moc nedovedu zařadit. I když už jsem viděl několik zápasů.
Vaše dcera Tereza hraje za Gambrinus. Těšíte se na utkání proti ní?
Uvidíme, jak to bude. Já jsem v trenérském životě byl pořád někde pryč, takže jsem nebyl schopen se jí pořádně věnovat, všechno si vybojovala sama. Byl bych rád, kdybych ji třeba jednou mohl trénovat, ale nebudu nic lámat přes koleno. Uvidím, jak se bude uplatňovat v Žabinách.
Když se vrátím k mužskému basketbalu v Brně, už vás přešla zlost na to, co se stalo?
No, člověk se zase dozvídá, kolik tam proteklo peněz. Mýma rukama to neproteklo, takže nevím, ale když vám dluží tak velké peníze, tak se to těžko překousává.
Vy jste v klubu vydržel skoro až do konce. Věřil jste, že se ta situace ještě zachrání?
Já jsem opravdu věřil, že se v Brně najdou rozumní lidi, kteří nenechají krachnout sport s tak obrovskou tradicí. Ten konec pro mě byl úplně šokující.
Vyjádřil jste se, že příčinu krachu vidíte ve vztazích uvnitř klubu.
Určitě, já si myslím, že ten klub se rozložil sám zevnitř. Zavinila to určitá lhostejnost, ale hlavně ješitnost a vzájemné vztahy.
Nelitujete zpětně toho, že jste před rokem přišel do Brna?
No, svým způsobem to zase pro mě byla zkušenost. Já už jsem toho v trenérském životě prožil habaděj a už se pomalu připravuju do trenérského důchodu. Už žádné obrovské ambice nemám, byl jsem u nároďáku, prošel jsem toho hodně, takže už to beru v klidu.
Ale předpokládám, že jste rád, že ještě můžete zůstat u basketbalu.
Ale jo, samozřejmě. Člověk je v tom celý život, dlouhá léta jsem hrál, pak trénoval. V životě jsem nic jiného nedělal, než že jsem učil a trénoval. Ten přechod by byl dost nepříjemný a asi by se mi stýskalo. Změna je život, teď jsem prostě u ženských.
